Spolek Evropské hodnoty (EH), který se v poslední době prezentuje jako „bezpečnostní centrum“, samo sebe definuje těmito slovy: „Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty je nevládní odborná instituce bránící svobodu a suverenitu. Chráníme liberální demokracii, právní stát a transatlantické spojenectví Česka. Pomáháme bránit Evropu zejména před nepřátelským vlivem Ruska a Číny. Naší vizí je svobodné, bezpečné a prosperující Česko ve střední Evropě, která je nedílnou součástí transatlantického společenství a opírá se o pevné spojenectví s USA.“ To je jasné a transparentní přihlášení se k čitelně definované politické orientaci. Nebýt ovšem tří „maličkostí“.
reklama
Sama charakteristika „bezpečnostní centrum“ navozuje dojem, že jde o nějakou zpravodajskou centrálu, která se podílí na ochraně státu před nějakým ohrožením. Vzhledem k tomu, že jde o aktivitu, kterou si spolek vložil do své činnosti sám o sobě, a nikoli úradkem nějakých oficiálních orgánů (vláda, parlament, bezpečnostní služby atd.), nejde tedy o nic víc než deklaraci. Asi na tak zásadní věcné úrovni, jako když zvěčnělý řemeslník a prezidentský kandidát Pecka bojoval za zrušení letního času.
Druhý problém je v pojmu „svoboda“. Evropské hodnoty prý „brání svobodu“. Následovat ovšem musí otázka: lze chránit svobodu tím, že někomu jinému ji upíráme? Zástupy filosofů už od antiky prokázaly, že nikoli, že je to protimluv, oxymóron. Svoboda je tam, kde jí může užívat každý bez výjimky. Kde nejsou sestavovány seznamy těch, kdo svobodu (slova) mít nesmějí, kde takto označení jednotlivci či skupiny nejsou vystrkování z „demokratické“ společnosti. Jaká je demokracie, když se na vládnutí nemůže podílet celý lid (demos)? Žádná. Stejně jako svoboda není jen pro někoho.
A třetí zádrhel najdeme ve slově „suverenita“. EH tvrdí, že brání naši suverenitu. Tomu lze česky rozumět jen jedním způsobem: jako ochranu státních a národních zájmů bez vazalství na jakýchkoli dalších mocenských subjektech. To je naopak znakem ztráty suverenity. Tu pamatujeme z našich nedávných dějin nejméně dvakrát – za nacismu (podřízení Německu) a za komunistů (podřízení Sovětskému svazu). Jestliže ovšem EH hned v následující větě opakuje frázi o Česku jakožto o nedílné součásti transatlantického společenství, opírající se o pevné spojenectví s USA, pak jde de facto o přihlášení se k takové formě omezené či zcela neexistující suverenity naší země v zájmu uvedených nadnárodních či geopolitických subjektů.
Co tedy jsou Evropské hodnoty, nejsou-li tím, co o sobě tvrdí?
Suma sumárum: Evropské hodnoty nejsou ani odborná organizace (provozují ji lidé bez výrazných odborných dispozic v oblasti historie, politologie, sociologie, ekonomie atd.), nejsou ani bojovníkem za svobodu a suverenitu, a hlavně nejsou žádným „bezpečnostním centrem“, nýbrž spolkem osob, které vydávají veřejné komunikáty, v nichž předstírají „odbornost“, ale jde jen a pouze o propagandu.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Líbil se Vám tento článek?
Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
131-981500247/0100
QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Komu jsou podle vás zaprodaní? A i když já mám k fungování celé EU dost výhrad, dost mě tedy namíchlo to, jak se navážíte do lidí, co chodí volit, jako by byly nějací hlupáci. Jsem zvědav, co v Bruselu předvede vy, zda jste před volbami jen neslibovali, což je dost častý jev, který má podle mě dost ...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.