Debatu moderovala poslankyně ANO Helena Válková, která hned na úvod poznamenala, že téma s ohledem na účast zjevně zajímá i laickou veřejnost. Jako první vystoupila bývalá poslankyně Nina Nováková, která jako zástupkyně organizace Středoevropská inspirace reprezentovala odpůrce úmluvy, kterých se pod petici podepsalo již více než 16 tisíc.

„Prosíme rozvážný Parlament, aby nečinil souhlasné rozhodnutí k této úmluvě,“ zahájila své vystoupení. Úmluva je podle ní nepotřebná, ve svých důsledcích pak nebezpečná a zasahující do života státu a fungování jeho institucí, zvláště škol. „Otevírá dveře nebezpečným doktrínám a narušuje princip spravedlnosti, která bývala základem právního státu,“ varovala bývalá poslankyně.

Domácí násilí je podle ní již dnes v českém právu stíháno takovým způsobem, že to Istanbulská úmluva nemůže nijak vylepšit. Místo toho úmluva obsahuje řadu opatření, která ve svém důsledku mohou být diskriminační. Následoval rozbor problematických článků Úmluvy.

Nováková například zmínila, že Úmluva řeší ochranu „genderové identity“, která přitom není vůbec definována.

Za obhájce Instanbulské úmluvy následně vystoupili dva zástupci. Byl to Martin Mark ze sdružení Amnesty International a po něm zástupkyně České ženské lobby Hana Stelzerová.

Zástupce Amnesty International začal vysvětlením významu své organizace, která prý za práva slabých bojuje už od roku 1961 a spolupracuje s organizacemi ve více než 30 zemích, explicitně zmínil její dlouhodobé úsilí o vymýcení násilí na ženách. Pak vyjmenoval články Základní listiny lidských práv, které jsou spácháním násilí na ženách porušovány.

V České republice podle něj skončí potrestáním pachatele jen malé procento těchto činů, a právě to by se mělo změnit. „Každá druhá žena v Evropské unii byla vystavena některé z forem sexuálního obtěžování,“ předčítal z papíru.

Zástupkyně České ženské lobby se pak hned po pozdravu rovněž pochlubila, že její organizace zastřešuje 35 dalších organizací a jejím cílem je „přenášet skutečné ženské problémy na politickou úroveň“.

„Ratifikací úmluvy Česká republika potvrdí, že jí záleží na lidech, kteří se neumí, nebo nemohou sami bránit,“ sdělila.

První z účastnic rozpravy varovala před posilujícím vlivem neziskových organizací, kterému by Istanbulská úmluva mohla posloužit. „Již nyní jich máme 130 tisíc, což je jedna nezisková organizace na osmdesát občanů České republiky,“ připomněla.

Varovala, že vykonavatelé Istanbulské úmluvy budou zcela bez kontroly. „S mocí roste chuť a snaha zneužívat pravomoci,“ připomněla.

Připomněla také, že v České republice již nyní existuje tzv. Genderová expertní komora, která je sama značně genderově nevyvážená, když v ní působí 50 žen a 4 muži. Je to prý pikantní zejména kvůli proklamované rovnosti mužů a žen.

Nepřípustným je podle ní zavedení ohlašovací povinnosti pro každého, kdo se domnívá, že je pácháno domácí násilí, jak předpokládá čl. 27 Úmluvy.

Vyjádření úřadů přednášela na semináři Martina Štěpánková ze Sekce pro lidská práva (pod Úřadem vlády, v minulosti vedené ministrem Dienstbierem). Sekce prý v roce 2016 (tedy za úřadování Jiřího Dienstbiera) provedla analýzu, která zjistila, že Istanbulská úmluva je slučitelná s českým právem a Úmluva byla podepsána. „My za naši sekci ratifikaci Istanbulské dohody samozřejmě podporujeme,“ sdělila náměstkyně ještě předtím, než se pustila do věcných argumentů. Ty spočívaly v opakování, že domácímu násilí čelí každá třetí žena (a každý desátý muž). Istanbulská úmluva, jak paní náměstkyně otevřeně přiznala, „přinese dostatek prostředků na prevenci, na služby, na vzdělávání, aby k domácímu násilí vůbec nedocházelo“.

Zástupkyně Ministerstva spravedlnosti uvedla, že Istanbulská úmluva české právo výrazně nemění. „Je to spíše o přihlášení se k hodnotám boje proti násilí na ženách,“ řekla.

Debata pokračovala příspěvkem z pléna, se kterým vystoupil poslanec ODS Marek Benda. Ten zmínil bod, podle kterého má hrozba domácím násilím zakládat důvod k udělení azylové ochrany. Podle toho bychom tedy měli udělit azyl komukoliv, kdo bude tvrdit, že na něj doma čeká agresivní manžel či manželka. „Jestli si tohle myslíme, tak jsme se úplně zbláznili,“ dodal poslanec Benda.

Poslanec Patrik Nacher byl poslankyní Válkovou vyzván, aby si stoupl. „Já už jsem si stoupl, ale jsem malej,“ reagoval. Po smíchu dodal: „Ale nestěžuju si,“ v narážce na ty, kteří si s oblibou stěžují. Podle něj není možné vnímat situaci tak, že kdo nesouhlasí s Istanbulskou úmluvou, ten schvaluje domácí násilí. Pak položil dotaz, co dnes v právním řádu není, a Istanbulská úmluva to tam přinese. Pokud jde o námitku, že to dnes je v zákonech, ale neřeší se to, upozornil, že už dnes máme instituce, které to řešit mají – namátkou policii nebo OSPOD pro péči o děti.

Podobně se poté vyjádřil i jeho kolega z poslaneckého klubu ANO Aleš Juchelka.