„Tehdy to pro mě byla euforie, protože se konečně po letech mrtvolného období husákovské normalizace začalo něco dít,“ nechal se slyšet Placák v souvislosti s demonstracemi v rámci Palachova týdne. Dnes to v něm evokuje, že nikdy nic není hotové. „A stejně jako jsme se měli starat, co se v té zemi děje, a bránit nějakou občanskou společnost, platí to stále,“ sdělil Placák. 

• Video najdete ZDE

Placák vzpomínal i na to, jak párkrát dostal obuškem nebo jak byl zasažen slzným plynem. A co podle něj přivedlo lidi v tehdejší době do ulic? „Myslím si, že lidé vycítili šanci na změnu. Všude kolem nás se to hýbalo, jenom ti stalinisti nebo skalní komunisti to tady dál drželi. Ale nemohli to držet věčně,“ podotkl. 

„Českoslovenští komunisté měli tu výhodu, že zdědili bohatou zemi. Nikdy tady nebyla tak špatná sociální situace jako v Polsku. Ale bylo vidět, že zemi dochází dech. Těch věcí samozřejmě bylo víc,“ dodal. Násilí, s jakým byly demonstrace potlačeny, bylo zkoušením všech možných variant. „Při nejbrutálnějších zásazích policisté lidem lámali kosti, tekla krev,“ dodal. Vzpomínal i na to, jak policisté zmlátili slepce či paní s kočárkem. Věděli totiž, že jim nehrozí žádný postih. 

„Společnost ale už byla natolik zralá režim odmítnout, že neměl šanci,“ uvedl a dodal, že z demonstrace se podařilo udělat řetězovou demonstraci. Závěrem se hovořilo i o tom, jak estébákům dělalo dobře mlátit lidi. „K StB se nedávali z entuziasmu, nechtělo se jim pracovat, šli za nejsnadnějším výdělkem,“ řekl.