Křest knihy armádního generála Miroslava Vacka „Celý život v jednom šiku“, kterou vydalo Nakladatelství Victory Litvínov ve spolupráci s Klubem českých a slovenských absolventů MGIMO, přilákal do Střediska ruské vědy a kultury v Praze nejen politiky jako senátora Jaroslava Doubravu či místopředsedu KSČM Josefa Skálu nebo publicisty jako profesora Jana Campbella, ale třeba také hudebníka Felixe Slováčka. „Nepovažuji se za spisovatele, ale vykladače prožitého. Měl jsem to štěstí, že jsem koncem roku 89 byl u toho. Názvem Celý život v jednom šiku jsem chtěl vyjádřit, že jsem měl jedny názory na život, což ale neznamená, že jsem i dříve neměl připomínky. Těžko však snáším lidi, kteří zastávali vysoké funkce, a to nejen v armádě, ale po roce 89 je tvrdě změnili,“ vysvětlil na úvod slavnostní akce Miroslav Vacek.

„Mrzí mě, když dnes největšími kritiky minulého politického režimu jsou ti, kteří byli zpravidla buď velmi iniciativní až horliví, práce moc neodvedli, ale dovedli předstírat, jaký mají zájem na budování armády a podobně. No a po politickém převratu v roce 1989 se ukázali v celé své nahotě. Chápu, že proti socialismu měl a má výhrady ten, kdo třeba přišel o majetek, usedlost, továrnu, co jeho předkové vybudovali. Ale ti, kteří nic neutrpěli a dnes si hrají na velké trpitele, to jsou lidé, které nemám rád. A tak se v té knize o nich také občas zmiňuji,“ naznačil armádní generál, že pro někoho nemusí být jeho kniha právě příjemné počtení. „Mnozí doslova parazitovali na socialistickém zřízení, ale teď dělají vše pro to, aby byli považováni za bojovníky proti předchozímu režimu,“ dodal Miroslav Vacek.

Herci už nevysvětlují, proč ty komunistické blbečky hráli

Někdejší ministr obrany nejprve ve vládě Ladislava Adamce a posléze Mariána Čalfy se v knize pouští i do těch, kdo sloužili v diplomatických službách, jejich děti vystudovaly v zahraničí, sami měli všechno, co potřebovali, a teď vykládají, jak trpěli. „Nebo sportovci. Uznávám, že sportovat vrcholově je skutečně umění. Vážím si jich za jejich výkony. Ale ten, kdo vykládá, jak mu bylo křivděno, tak to také není ono. Chodilo se do pracovních záloh, kde hráli hokej, vypracovali se, v osmnácti letech už hráli hokejovou ligu, no a potom usilovali o to, aby se dostali do zahraničí a vydělali co možná nejvíce peněz. No a pokud takoví lidé do toho míchají své politické názory, tak jsou trapní,“ konstatoval armádní generál, jehož do této hodnosti jmenoval Václav Havel.

Totéž se podle něj týká i herců. „Máme kvalitní herce, ale když začnou vykládat, jak museli hrát ty stupidní komunistické blbečky, tak se ptám: ´Proč jsi to hrál? Asi jsi za to měl nemalé peníze. A chceš hrát dál, tak budeš chválit ty, co ti ty peníze dávají dnes´. A ještě jedna věc. Nás bylo v roce devadesát v armádě sto šedesát generálů. Kdo z nich pak aktivně politicky alespoň trochu politicky pracoval? Samozřejmě využili svého vlivu a zabezpečili své děti tak, aby z nich byly úspěšní podnikatelé. A takhle bych to mohl rozebírat dál. Přitom si vážím řady lidí, těch vojáků z povolání v nižších hodnostech, kteří poctivě pracují i nyní. Mají svoje léta, nemohou dělat všechno, ale základní věci plní. V něčem jsou oporou těch, kteří takový přístup nemají a vojáky nevychovávají dodatečně,“ upozornil Miroslav Vacek.

Bývalý disident má hlavní slovo při protestech proti vojskům NATO

Prozradil také, že měl jinou představu o své vojenské kariéře, než postupně projít všemi těmi funkcemi od velitele čety až po ministra obrany. „Vždy jsem chtěl být tělovýchovným náčelníkem u pluku,“ přiznal armádní generál, což doplnil jeden z kmotrů knížky Josef Skála poznámkou, že ještě teď Miroslav Vacek jako bývalý atlet nezapomíná na svou oblíbenou disciplínu hod kladivem. „V knize také připomínám Jána Čarnogurského, s nímž jsem byl ve vládě národního porozumění Mariána Čalfy. On to byl disident, měli jsme úplně odlišné názory, ale on má dnes hlavní slovo na mítincích v Bratislavě, když se protestuje proti vstupu vojsk NATO na slovenské území,“ poukázal exministr obrany na to, jakým vývojem od listopadu 89 prošel jeho bývalý kolega z vlády.

„Vážím si generála Vacka za to, že statečně říká tak, jak to skutečně bylo,“ ocenil místopředseda KSČM Josef Skála. „Poznal jsem generála Vacka nejprve z jeho knížky ´Proč bych měl mlčet´ a z vyprávění jeho kolegů. Osobnost generála Vacka je velkým štěstím pro Českou republiku v době, kdy nevíme, jak s námi bude zacházeno v krizi, kdy se svět řítí do nezadržitelné katastrofy,“ přidal se druhý z kmotrů knížky, publicista profesor Jan Campbell. Když od jednoho z gratulantů zaznělo, že v Luxoru ani v jiném knihkupectví žádné jeho knížky už nemají, protože jsou vyprodány, zůstal Miroslav Vacek nohama pevně na zemi. „Nepřehánějme to. Zase tak vysoko jsem nevyrostl. Ne, že už jsou knížky vyprodány, spíš o ně nemají v knihkupectví zájem, protože se bojí,“ nabídl armádní generál pravděpodobnější vysvětlení.