Věřím tomu, že přítomnost Jaromíra Soukupa, padlého mediálního magnáta, toho času nezávislého za Přísahu, přitáhla k Superdebatě České televize i ty, kteří tento žánr běžně nesledují. Takoví diváci ale byli zklamaní. Jaromír Soukup byl střízlivě krotký, věcný až nudný. Jako moderátor svých vlastních pořadů měl větší šťávu. Nyní se ocitl na druhé straně jako ten, který se neptá, ale musí odpovídat. Zaskočilo ho to.
Superdebata vlastně nebyla ani o volbách. Byla o povodních.
Ministr vnitra Vít Rakušan vypadal jako někdo, kdo osobně povodně zastavil a Tomio Okamura tradičně hovořil o penězích pro Ukrajinu a na stíhačky, na které, podle něj, máme, na rozdíl od peněz pro české občany.
Košile Vladimíra Špidly, zastupujícího Šmardovy sociální demokraty, vypadala jako ze skladu Československé lidové armády nebo předválečného skauta, o tři čísla větší. Nicméně na Špidlovi bylo vidět, že premiérem byl. A že to s ním ministři nejspíš neměli lehké. Byl věcný, ostrý. Mluvil málo, ale plechově srozumitelným hlasem. K věci.
První hodina byla v podstatě selanka. Děkovalo se hasičům, záchranářům, lidem... I úředníkům. Prakticky každému, na koho si diskutující vzpomněli a řešil zvládnutí voleb po krk ve vodě.
Kdo očekával bitvu, byl zklamán. Až do okamžiku, kdy se ze Štrasburku vrátila s hodinovým zpožděním europoslankyně Kateřina Konečná ze STAČILO! Ta poněkud nečekaně zahájila gambit tím, že vytočila Mariana Jurečku. Řekla mu, aby byl zticha jak v kostele, když ona káže. A Jurečka fakt zmlkl. Konečná neřekla ani slovo navíc.
Chápu, že žánr převolebních debat je nutný. I když je nudný. Pokud by nudný nebyl, ozvali by se jiní, že je bulvární. Otázka je, zda již není přežitý. Vždyť všichni víme dopředu, co kdo řekne.
Konstruktivně opoziční Alena Schillerová bude mluvit o rozpočtu a povodňových dluhopisech, Ivan Bartoš o starostech starostů, digitalizaci a kontejnerech na evropské dotace.
ODS nebude chtít zvednout daně, Špidla zopakuje, že zdroje jsou. Konečná bude chtít zlepšit příjmy státu a nenechat odtéci 400 miliard Kč zisků do zahraničí. Je ovšem otázkou, kdo ze zahraničí by investoval do české ekonomiky, pokud by nemohl užít zisky dle libosti. Pravdou je, že kdyby (nepřítomná) ministryně obrany namísto stíhaček zaplatila výstavbu přehrady, pomohla by státu víc.
Naším nepřítelem do budoucna nebude Putin, ale třicet let trvající kašlání na civilní obranu. Budou to extrémní výkyvy počasí, jaké letos předvedl zvlněný arktický jetstream. Africká horka vystřídaná arktickými mrazy. Obtížná sucha završená mohutnými přívalovými dešti. Ještě chybí krutý holomráz nebo dva metry čerstvého sněhu. Vichřice a tornáda. Na žádný z těchto extrémů nejsme jako stát připraveni.
Na žádný z těchto extrémů nejsou připraveni ani lidé, zejména ti ve městech. Mezi povinnou výbavu domů nejsou benzínové či naftové elektrocentrály, a tak i patnáctipatrové paneláky se ocitnou bez výtahu či kanalizačních čerpadel. Řada domů stále není zateplená.
Zvládá Česká republika současné povodně?Anketa
Elektromobily v povodních moc jezdit nebudou a nikdo je ve ztemělé vsi nenabije. Pokud ano, mohou se stát rychle rakvemi. Zkratované soláry maximálně zapálí střechu. Cyklostezky příval vody spláchne jako první. Pak přijdou na řadu ekologické dřevěné lávky a nakonec zanedbané, ale železobetonové socialistické mosty.
Ženijní vojsko rozpustila předchozí ministryně obrany. Parkanová v roce 2007 uvedla, že speciální záchranné prapory jsou příliš velký luxus. Ty které zůstaly, pracují se zastaralou a poruchovou technikou, pontonové mosty neunesou nové tanky, ministerstvo obrany však většinu investic do modernizace odložilo... Mezi odloženými investicemi zůstala i modernizace pontonových mostních souprav, všechny jsou 10 až 11 let po své životnosti a jejich průměrné stáří je 35 let. Všech deset (!) mostních automobilů je 21 až 29 let za svojí životností. Jejich průměrné stáří je 45 let. Čili veškerá tato technika děkuje armádě z doby vlády KSČ.
Vyprošťovací obojživelné BVP, které měly navijáky, radlice a jeřáb, jsou většinou ve šrotu nebo jsme je prodali do Afriky. Více než dvě třetiny techniky vyčleňované pro integrovaný záchranný systém má překročenou dobu životnosti a více než jedna pětina této techniky je mimo provoz. To není pomluva, to cituji ze zprávy NKÚ z března tohoto roku. Takže skládacích pontonů či funkčních vyprošťovacích tanků není mnoho...
Minule držely parníky na Vltavě, aby neuplavaly. Když se utopí telefonní centrály, takzvané BTS, nikdo ve skladech telefonních operátorů není povinnen dodat obratem náhradní spolu s pojízdnými dieselagregátem, cisternou nafty a autojeřábem. Vojenskou radiostanici na kliku už na radnici nepotkáte a ti, kteří by ji uměli ovládat, jsou dávno důchodci. Takže dnes se ze zatopených Jeseníků dovoláte akorát halekáním.
Těžké náklaďáky a řidiče, kteří se nebojí vjet do metr hluboké bahnité prolákliny, mají už jen hasiči. A jen někde. Jsou to staré tatry 6x6 někdy i 8x8. Nebo ještě starší V3S. Popadané stromy zablokují železniční spojení. Ještěže železničáři stále udržují v provozuschopném stavu těžké dieselové lokomotivy z dob socialismu. Ani sanitky rychlé záchranky nejsou pro povodně ideální. Mají letní gumy a sání dole.
Sovětských přepravních vrtulníků už je málo. Americké leží ve skladu. Ještě horší by bylo, kdyby na měsíc napadly ty dva metry sněhu. Kdo by lidem na horách přivezl chleba či maso? A kdo do Berouna nebo Prahy? Čím? Pásová vozidla nejsou, rolby mají jen na sjezdovkách a horská služba.
Na to se nikdo, ani opozice, neptal. Všichni byli nepřipravení. Nikdo z diskutujících politiků se příliš nedotkl ani opožděné pomoci armády. Nikdo nemluvil o výpadcích mobilního signálu a proudu. V jakém stavu jsou přehrady a kolik je vyčleněno peněz na jejich opravy? Došlo k výpadkům v klíčových provozech? Mrazírnách, elektrárnách, trafostanicích? Nikdo nezmiňoval kritickou infrastrukturu – čističky, vodárny, plynárny, kanalizační řad.
Stát dělá, že stále funguje. Pekarová nic neřekla i když mluvila. Všichni byli snad až příliš klidní. Všichni jsou až příliš klidní.
Fotogalerie: - Minuta ticha za oběti povodní
Známí, s nimiž jsem hovořila, se netoužili dozvědět něco o předvolebních předsevzetích jednotlivých stran, nechtěli poznat budoucí hejtmany, ani netoužili ubezpečit, že v chemičce při povodních tentokrát nevypustili zásobník s chlórem jako minule. Těšili se na Tomia Okamuru a Jaromíra Soukupa.
Mají ještě tyto debaty své místo v televizním vysílání? Mají. Jsou součástí veřejné služby? Jsou. Každý si v nich mohl najít svého politického favorita nahého, přesvědčit se, že koktá stejně jako jeho soused, a tváří v tvář kamerám, zastupujícím jeho voliče, kteří likvidují následky velké vody, se bojí říkat cokoliv.
Stejně tam nebyl nikdo, koho budete volit. A v tom je ten mediální podvod. Prostor dostaly partaje, ne kandidáti. Před krajskými a senátními volbami jste měli vidět nikoliv předsedy stran, ale kandidáty na hejtmany, kandidáty na senátory. Debata mohla trvat klidně i tři hodiny, s pětiminutovými přestávkami na dvě reportáže. Kdo by se na to díval, netuším... Jenže hejtmani a místní mají svých starostí dost, nemají čas jet do Brna na dvě hodiny diskutovat, někteří z nich ani nemají silnice, po kterých by se tam dostali. A tak to zase zůstalo na tvářích, které všichni známe, které říkají to, co od nich čekáme.
Každý kraj je jiný, řeší řadu velmi specifických problémů. Ale zásadně ovlivňují vaše životy, rozdělují totiž obrovskou hromadu peněz. Na školství, zdravotnictví, sociální péči, na údržbu silnic a mostů, ale i na kulturu. Dotace státu přitom tvoří 85 % příjmů kraje, což nevíte. Nutnost dotací je indikátorem nedostatečného vybavení kraji příjmy vlastními.
Dotace jsou nástrojem vládního zasahování do rozhodování kraje. U dotací poskytnutých z prostředků Evropské unie se navíc požaduje finanční spoluúčast příjemce. Kdo dnes bude spolufinancovat dotace EU, když kraje budou vyčerpány povodněmi? Druhou nejvýznamnější část příjmů krajů představují příjmy daňové, které tvoří tzv. sdílené daně, jejichž výši nemůže kraj ovlivnit. Kraji náleží v současné době 8,92 % vybrané daně z přidané hodnoty, z příjmů fyzických osob vybírané srážkou, z daně z příjmů OSVČ a z daní z příjmů právnických osob.
Koncem roku 2023 vykázaly krajské rozpočty příjmy v celkové výši 357 mld. Kč a výdaje ve výši 341 mld. Kč. Kraje jsou na rozdíl od státu v plusu. Ale neumějí s penězmi pracovat. Například Praze leží na bankovních účtech 100 miliard. A úrok zcela určitě nepokrývá inflaci... O uložených penězích krajů požíraných inflací by měly vědět učitelky, školní kuchařky, lékaři a sestry, ale i hasiči, kterým nikdo nechce přidat. Veřejnou službou je přesně, věcně a tvrdě říkat politikům to, co nechtějí slyšet. Ptát se i na to, na co nechtějí odpovídat.
Superdebata přinesla jednu příjemnou změnu – moderátorku Janu Peroutkovou, která nikomu předčasně neskákala do řeči, nechala každého vyjádřit myšlenku, pokud se do ní nezamotal. A nehla brvou, nesnažila se ani vteřinu o svůj názor. Což je chvályhodné, takto by měl moderátorův výkon vypadat. Jinak to v podstatě bylo pokračování parlamentní debaty, kdy jednotliví účastníci sdělují divákovi svůj přístup jako by mimochodem, hlavně se hádají sami mezi sebou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Mají televizní debaty před volbami ještě smysl?
autor: Jakub Vosáhlo
Ing. Karel Fiedler
