Knížák hned ze začátku znovu odmítl, že by uvažoval o kandidatuře na prezidenta republiky, i když by prý na funkci údajně měl. Prý by byl pod útokem ze všech stran, jako je tomu dnes. “Ta moc , to je největší čarodějka, ta korumpuje totálně,“ řekl Barboře Tachecí. Prý nechce být zkorumpovaný a hlavně se nechce pohybovat v prostředí lidí, kteří by se ho snažili korumpovat, což prý zažil ve všech funkcích, které kdy měl.

Při otázce na to, čeho lituje, se Knížák stočil k devadesátým létům. „Po roce 1990 to byl osud nás všech a spoustu věcí jsme se učili za pochodu,“ řekl k tehdejším poměrům. Proto mu přijde trapné, když mnoho lidí poukazuje na to, co se udělalo špatně, v době, kdy, dle jeho slov, „nikdo nic nevěděl“. Naopak, považuje 90. léta za výborná, protože jsme se prý tehdy snažili najít svou vlastní cestu.

Tachecí se Knížáka ptala, zda by po tom, co vedl Národní galerii a byl rektorem na Akademii výtvarných umění, chtěl vést ještě nějakou instituci. Knížák odvětil, že by mohl vést každou instituci, že je adaptabilní, umí se zorientovat a umí se rozhodovat, což mu u mnoha vedoucích pracovníků chybí. Nicméně žádnou vysněnou instituci nemá. Prý po něm není žádná poptávka a dokonce ještě stále, i když už žádnou větší funkci nemá, stále někomu vadí.