Na postu generálního tajemníka komunistické strany tehdy Husáka v důsledku vnitrostranických her vystřídal nevýrazný Milouš Jakeš, prezidentskou funkci si ale vážně nemocný politik udržel až do prosince 1989. Jeho posledním počinem v prezidentském úřadu bylo jmenování vlády "národního porozumění".

Pro rodáka z Dúbravky u Bratislavy byla podle historiků politika vším, i proto se dokázal vzpamatovat z věznění v 50. letech a později po srpnové okupaci "změnit dres" a stanout v čele normalizačního režimu. Do komunistické strany vstoupil v roce 1933, kdy mu bylo 20 let, a již za první republiky patřil k předním slovenským levicovým intelektuálům. Husákova politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, po ní stál v čele Sboru pověřenců plnícím roli slovenské vlády. Pak ale přišel pád, když byl obviněn z "buržoazního nacionalismu".

Po rehabilitaci v roce 1963 se Husák do politiky vrátil a v roce 1968 vystupoval nejprve jako stoupenec reformnímu proudu. Byl dokonce místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy ale obrátil a když se v dubnu následujícího roku dostal s podporou Moskvy do čela KSČ, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupovaném Československu podaří udržet alespoň některé myšlenky Pražského jara.

Cílevědomý Husák svůj vzestup na politický vrchol završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody. Až do prosince 1987 tak měl "prezident zapomnění" ve svých rukou prakticky neomezenou moc. Konec života měl ale pro Husáka trpkou příchuť. Jeho nástupcem na Pražském hradě se stal v prosinci 1989 někdejší disident a "nepřítel socialistického zřízení" Václav Havel a před svou smrtí v listopadu 1991 zažil Gustáv Husák vyloučení z KSČ.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.