„Neexistuje nesmysl, který by nebyla ochotna do omrzení opakovat mainstreamová média, jen když je to alespoň trochu protiruské nebo protičínské. Právě tento týden ale londýnský Mezinárodní institut strategických studií (IISS) zveřejnil nejnovější údaje o vojenských výdajích ve světě... I naši londýnští kolegové říkají, že v určitých podmínkách by měly stačit výdaje na úrovni 1 % HDP, v jiné situaci jsou zapotřebí 3 % HDP. Podle této zprávy pouze dva evropské státy NATO, Estonsko a Řecko, mají vojenské výdaje na úrovni 2 % HDP. Zároveň autoři rozboru IISS dodávají to, co jsme si říkali před měsícem – že navýšení výdajů všech členských států NATO na úroveň 2 % HDP by znamenalo zvýšení aliančních výdajů o 40 %,“ říká Krejčí.

IISS však trvá na tom, že by jednotlivé státy NATO měly vydávat dvě procenta HDP na svou obranu. Otázkou je, k čemu má být balík těchto peněz využit. Proti Rusku? Krejčí to nevylučuje. „Nejde ani tak o to, jaké Rusko je, ale jak jej vnímají Spojené státy – evropští spojenci v NATO je jen poslušně následují. Oficiální pohled USA na Rusko se po studené válce vyvíjel, ovšem nikdy nebyl partnerský. Jelcinovské Rusko nebylo pro Washington partnerem schopným spolupracovat se svými spojenci – Rusko bylo klientem, který potřeboval patrona a mecenáše. Putinovské Rusko pak je vnímáno jako geopolitický konkurent,“ podotýká.

Celý rozhovor naleznete zde.

Rusko přitom podle Krejčího jen reaguje na to, co Spojené státy činí. Bylo snad namístě čekat, až se Ukrajina stane členem NATO. V roce 2006 se mohlo na Krymu konat společné vojenské cvičení vojáků USA a Ukrajiny, ale protesty místních tomu zabránily a američtí vojáci se podle Krejčího museli vrátit na lodě. Krejčí se navíc domnívá, že Rusko má právo si stěžovat, především na neustálé rozšiřování NATO na východ. Rusové jsou prý na svou bezpečnost velmi citliví.

Údajně se mají čeho bát. Když porovnáme, kolik peněz vydává na obranu Rusko a NATO, zjistíme, že Severoatlantická aliance vydává asi patnáctkrát víc. „Co by ještě chtěli hlasatelé rusofobie navyšovat? Že Putin stojí před branami NATO a chystá se při tomto poměru sil zaútočit na bezbranné státy Aliance – tomu snad nemůžou věřit ani veřejnoprávní redaktoři. I když u ČT jeden nikdy neví,“ shrnuje Krejčí. Místo zbrojení je třeba přejít ke konstruktivní diplomacii.  

Smetl ze stolu také kritiku Ruska za to, že se pokoušelo ovlivnit americké prezidentské volby. „První zásah CIA do voleb v zahraničí se uskutečnil v roce 1948 v Itálii, několik měsíců po vzniku této zpravodajské agentury. Tato „pomoc demokratickým silám“ byla mimo jiné vyvolána tím, že se ve Washingtonu polekali únorových událostí v Československu. Následoval zásah CIA do stávky přístavních dělníků v Marseille a mnoho dalších. A děje se dodnes. Na nejrůznější programy takzvaného rozvoje demokracie v novém Rusku vydal Západ stamiliony dolarů,“ říká Krejčí.