Zaměstnance v karanténě má asi třetina podniků a Svaz průmyslu a dopravy hlásí, že řada firem bude mít problémy.

Podle Nerudové je problém, že jsme v honbě za ziskem přesunuli řadu výrob do Číny a teď nám scházejí některé produkty. Měla na mysli např. generická léčiva. „Může se stát, že v červnu nebudou antibiotika,“ upozornila Nerudová. „Takže jsme odhalili, že není možné hovořit o nekonečném ekonomickém růstu. Musíme vědět, že každý růst má své limity,“ připomněla.

Richard Hindls konstatoval, že lidé dlouho řešili brexit, řešili jsme obchodní válku s Čínou a jiné problémy, ale najednou se ukazuje, jak to byly malé problémy v porovnání s tím, co řešíme teď.  

Niedermayer dodal, že se snad EU probudí a připraví lepší krizové plány, a projedná např. to, zda výrobu některých léků přesunout zpět do Evropy. „Bude to záležet na odvaze politiků. V dnešním světě hraje roli lobbistický tlak velkých korporací a politici musí být připravení tomuto tlaku čelit,“ upozornil Niedermayer.

„Itálie je jedním z největších plátců do rozpočtu EU a ta Itálie, kde dnes umírají lidé, se dnes cítí opuštěná. Neexistuje slovenské řešení koronaviru, není belgické řešení koronaviru. My to buď vyřešíme jako Evropa, nebo jako Evropa poneseme společné náklady,“ pravil Niedermayer. S tím, že země omezují vývoz ochranných pomůcek – a v tuto chvíli se Itálie může opravdu cítit osamocena.

Nerudová dala Niedermayerovi za pravdu a konstatovala, že především východní země jsou citlivé na uzavírání hranic.

Hindls podotkl, že přesunout výrobu zpět do Evropy nemusí být tak snadné. „Z hlediska pracovních nákladů není vůbec snadné dostat ty věci zpátky. My na to ani nemáme kapacity. My máme jen 500 milionů obyvatel, a to není ani polovina obyvatel Číny či obyvatel Indie. My na to nemáme kapacity,“ upozornil.

Nerudová konstatovala, že koronavirová epidemie může představovat také příležitost ke změnám. „Celou společnost může tato krize posunout dál – a pokud ji zvládneme, tak z ní vyjdeme jenom posílení,“ uvedla rektorka.

Když byl SARS v Číně, Číňané začali víc nakupovat na internetu na portálu Alibaba. Teď se může stát něco podobného. Lidé mohou víc nakupovat na internetu, mohou přijít na to, že i vzdělávat se dá jinak, že dosud byla výuka málo interaktivní.

Podle Nerudové by už teď vláda měla sáhnout do rozpočtu. „Těch 40 miliard je jen imaginární číslo. Vláda musí změnit rozpočet. Je namístě debatovat i o daňových prázdninách a tak podobně,“ doporučila rektorka. Prostě a krátce – musí vláda hledat pomoc určenou pro malé a střední podniky.

Hindls upozornil, že vláda teď musí dělat víc věcí najednou. Především musí chránit zdraví lidí, což zahrnuje např. shánění roušek, ale vedle toho musí vláda paralelně vymýšlet, jak pomůže malým a středním podnikatelům a jak ochrání některé dodavatelské řetězce, které se mohou rozpadnout. Přitom rozpady dodavatelských řetězců mohou hrát velkou roli, protože i např. kuchaři v restauracích musí každého řekněme 10. v měsíci přinést domů výplatu a musí mít z čeho žít.

Podle Niedermayera je třeba pandemii co nejrychleji překonat a vrátit se k normálnímu životu, protože jinak podniky budou mít velké problémy.

Nerudová kontrovala, že z lékařského hlediska je třeba zploštit křivku pandemie, aby se prodloužila v čase a zdravotnický systém aby to mohl zvládnout.

Hindls podle svých slov chce věřit, že Čína situaci zvládá, ale prozatím nevíme, co se stane, až se čínská provincie Chu-pej opět otevře provinciím ostatním a těch asi 11 milionů lidi se promísí s onou miliardou a půl. „Je to také o nastavení těch lidí, oni chtějí věřit, že ty roušky pomáhají, tak je nosí. Jsem přesvědčen, že u nás by je řada lidí nenosila. Bylo to vidět i s tou Itálií, kde si řada lidí říkala ‚a co bych tam nejel‘,“ upozornil Hindls.

Při cestách do zahraničí si totiž všiml, že Číňané či Japonci nosí roušky na velkých mezinárodních letištích, zatímco Češi by je pravděpodobně nenosili.