„Já si na rozdíl od jiných prezidentů uvědomuji limity mé funkce a respektuji to, že prezident není výkonná funkce,“ podotkl.

Poté se věnoval filmu a pochvaloval si, že čeští diváci mají stále zájem o nové filmy, a to i české a chodí na ně do kina. Febiofest těmto divákům přibližuje filmovou tvorbu z různých koutů světa. I z Jižní Ameriky či z Afriky. Febiofest slaví čtvrt století své existence a dnes je to už zavedený festival. Fenič však před kamerami prozradil, že v počátcích to měl tento festival hodně složité. Režisér prý objednával zahraniční filmy, aniž dopředu věděl, kolik na ně přijde diváků, takže neměl jistotu, že tyto filmy bude mít z čeho zaplatit. Tenhle risk se však vyplatil.

Kromě toho si trochu postěžoval na to, jací studenti dnes odcházejí z Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze. „Na některých katedrách na FAMU se začalo směřovat jinam v tom smyslu, že se přestal třeba dávat takový důraz na praktickou výchovu, na profesionalitu... A spíš se začali vychovávat jacísi poslové, jacísi mediátoři, jacísi mesiáši, kteří mají něco sdělovat světu, byť to neumějí a nemají na to ty zkušenosti,“ posteskl si Fenič.

• Celý rozhovor naleznete zde

Zdá se mu, že jsou dnes studenti vedeni k tomu, aby se neohlíželi na diváky a šli vlastní cestou. Podle Feniče to ale není nejlepší cesta. Točit filmy má smysl jen tehdy, když na ně chodí lidi. „Vidím tam nějaký nedostatek k tomu přístupu výuky, která jako by začala tak nějak pohrdat tím veřejným prostorem. Ti lidé pak mají přece jen sloužit v těch českých poměrech, v těch českých televizích,“ vyjádřil svůj názor host.

Nakonec konstatoval, že si musíme chránit veřejnoprávní Českou televizi a Český rozhlas.

„Já to považuji za něco tak absurdního, že někdo proti tomu vystupuje,“ začal režisér s obhajobou ČT a ČRo. „Zajímavé je, že v 90. letech jsem si to nemyslel. Já jsem měl pocit, jak vznikaly soukromé televize a tak dále, že ta společnost si to vyřeší sama... Nebyl jsem dokonce proti tomu ve svých myšlenkách, že by se Česká televize měla zprivatizovat. Ale jak se ta doba vyvíjela a jak jsem zjišťoval, že demokracie je strašně slabá v tom, že i v demokracii můžou vládnout grázlové, že v demokracii se dokonce o tu demokracii mohou opírat a zneužívat ji i bývalí komunističtí vládci, a tím pádem mít vliv a ovlivňovat soukromé nezávislé televize. To, že je něco soukromé, neznamená, že je to demokratické. Tím vývojem postupným se ukázalo, že veřejnoprávní prostředky mají nezastupitelnou roli, a pokud na ně bude nějakým způsobem sáhnuto, je to konec demokracie,“ uzavřel varovně.