Podle Stratforu si vojenskou přítomností v Sýrii Rusko ověřuje sílu svého postavení na globální scéně a rovněž hodlá tuto skutečnost využít při jednáních s dalšími velmocemi. „První na seznamu je Izrael, jehož premiér Benjamin Netanjahu v pondělí odletěl do Moskvy na tříhodinové setkání s prezidentem Vladimirem Putinem. Následná společná tisková konference byla poněkud napjatá. Netanjahu tvrdil, že Sýrie a Írán se snaží otevřít na Golanských výšinách proti Izraeli druhou frontu tím, že vyzbrojují Hizballáh ruskými zbraněmi. Putin v reakci na to odmítl, že by šlo o ruské zbraně, které jsou určeny výhradně jen pro syrské vládní síly,“ píše Stratfor.

„Vztahy mezi Izraelem a Ruskem jsou dlouhodobě složité. Jeden se snaží druhému vměšovat do sféry jeho vlivu. Izrael udržuje vojenské a bezpečnostní vazby s mnoha bývalými sovětskými republikami a Rusko zase vojensky podporuje Sýrii a Írán. Na druhou stranu si dokážou v případě potřeby také vyhovět. Tři dny po zahájení války mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008 Izrael oficiálně pozastavil všechny vojenské dodávky směřující do Gruzie. Rusko zase na oplátku po pětidenní válce mezi Izraelem a Hamasem ve stejném roce neuzavřelo očekávaný obchod se zbraněmi s Asadem, který kvůli němu cestoval do Moskvy,“ vysvětluje Stratfor.

Za pozoruhodné považuje Stratfor, že společně s premiérem Netanjahuem do Moskvy přicestovali také dva špičkoví izraelští generálové, náčelník štábu generál Gadi Eizenkot a šéf vojenského zpravodajství generál Herzl Halevi. „Je skutečně raritou, aby byli součástí státní návštěvy takto vysoce postavení generálové,“ soudí Stratfor s tím, že může jít o signál, že Izrael má zájem na uzavření dohody o vojenské koordinaci v Sýrii. „Moskva však bude žádat ústupky Izrale v oblasti Ukrajiny, kam dodává Izrael obranné systémy, cvičí ukrajinské vojáky a privátně organizuje a financuje dobrovolnické jednotky boující proti ruským separatistům.“

Celý text v angličtině je ZDE

Vedle Izraele bude dle analýzy společnosti Stratfor Rusko jistě chtít své pozice využít při jednáních s další regionální velmocí – Tureckem – které sleduje na rozdíl od jiných členů koalice bojující proti Islámskému státu další zájmy. „Turecko věří, že v Sýrii se dostanou k moci sunnité, či alespoň že získá větší vliv v severní části země. Ankara je jedním z hlavním podporovatelů syrských rebelů, zatímco Rusové podporují Asada. Ruská přítomnost ve vzdušném prostoru Sýrie Turkům komplikuje jejich plány na zřízení bezletové zóny v Sýrii,“ uvádí Stratfor a píše, že zítra se do Moskvy po izraelském premiérovi vydá také turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. „Vztahy mezi oběma zeměmi jsou napjaté, a to se netýká jen Sýrie. Byl zastaven projekt výstavby plynovodu Turk Stream a Rusko se snaží přetáhnout na svoji stranu tradičního tureckého spojence Ázerbájdžán.“

Jak ovšem Stratfor uvádí, Rusko se snaží vojenskou přítomností v Sýrii především získat silnější postavení v jednání se Spojenými státy. „Cílem Moskvy je přimět Spojené státy k dalším pravidelným rozhovorům. V pátek spolu padesát minut po telefonu hovořili americký ministr obrany Ashton Carter a jeho ruský protějšek Sergej Šojgu. Šlo vůbec o první vzájemný rozhovor po více než roce. O víkendu navíc americký ministr zahraničí John Kerry dal fakticky Rusům zelenou, když řekl, že není zřejmé, kdy Asad odejde z úřadu, byť to je dlouhodobě součástí amerických plánů,“  cituje Stratfor a považuje to pro budoucí rusko-americké vztahy za pozitivní signál s dodatkem, že Moskva žádá ještě víc.

„Moskva usiluje o dohodu, jež by vyřešila budoucnost Ukrajiny. Zároveň chce, aby Západ odstoupil od sankcí. Rusko si je vědomo toho, že se tak nestane hned, ale patří to k hlavním cílům pro příští rok či dva. Kreml v posledních dnech neskrývá touhu, aby se opět prezident Obama posadil k jednacímu stolu s Putinem. Krátce spolu hovořili loni v Číně, ale jinak k prakticky žádnému delšímu setkání za poslední měsíce nedošlo. Rusko vidí jako nejbližší příležitost zasedání Valného shromáždění OSN, které se bude tento pátek konat v New Yorku,“ konstatuje Stratfor s tím, že Spojené státy zatím nedaly žádný viditelný signál, že by o něco takové samy stály. „Naopak Washington avizoval rozšíření finanční podpory Ukrajině a tlačí Evropany k udržení sankcí proti Rusku i pro příští rok. Je možné, že dojde k jednání o Sýrii, ale nemusí to znamenat, že jsou Spojené státy připraveny jednat i o dalších tématech, na kterých Moskvě záleží,“ uzavírá Stratfor. 

Předseda zahraničního výboru ruského parlamentu Alexej Puškov však tvrdí, že Spojené státy potřebují s Ruskem v Sýrii spolupracovat více, než je tomu naopak. Puškov se také na společné tiskové konferenci s německým ministrem zahraničí Frankem-Walterem Steinmeierem vyjádřil v Berlíně k plánům Washingtonu, podle kterých by měl Asad odstoupit. „To vyžaduje politické řešení a cesta vpřed může být dosažena jen, pokud se na ní dohodneme společně.“ Zároveň zmínil, že by bylo iluzorní se domnívat, že by snad mohl prezident Asad ještě někdy vládnout sjednocené a mírumilovné Sýrii. Americká média v posledních dnech nevylučují, že by se americký a ruský prezident mohli sejít k jednání o budoucnosti Sýrie. Barack Obama údajně zvažuje přijetí nabídky k rusko-americkým jednáním, jak napsal minulý týden ve svém úvodníku americký deník Los Angeles Times.

K ruské vojenské přítomnosti v Sýrii se vyjádřil také zakladatel internetového serveru Neviditelný pes Ondřej Neff alias Aston. „Konfliktní strany si musí zachovat tvář a zdání čestného výsledku. Ze syrské občanské války nemůže vzejít žádný jednoznačný vítěz, na to nikdo nemá dost sil. Musí vzniknout větší počet státních útvarů, které se naučí jeden druhého respektovat a žít v kooperaci, jen takové řešení dává smysl. Jenže Rusové teď nasadili otevřeně jiný kurz. Zdá se, že usoudili, že je k tomu vhodná chvíle. Ještě před dvěma roky byl nejeden evropský předák nažhavený a povykoval s prstem na spoušti a okem upřeným na Damašek. Na podobné napínání svalů dnes není na evropském kontinentu nálada. Rusové se už jednou spálili v koloniálním dobrodružství – když prohráli válku v Afghánistánu. Jenže tenkrát byla jiná situace. Proti nim stála silná a dosud sebevědomá Amerika. Ta je dnes silná pořád, ale sebevědomí ztratila po sérii ostudných proher. Bude chtít Obama otevřít jako poutač pro volební rok novou válečnou frontu? Takže Rusové mají v Sýrii prostřený stůl a nezdá se, že by jim někdo měl sto chutí ujídat. Jen aby to jídlo nebylo moc peprné,“ píše Aston

Celý text z Neviditelného psa je ZDE