Hned na úvod dal Hekrdla jasně najevo, kdo pro něj představoval v debatě toho nejdůležitějšího. Byl jím sémiotik Josef Šlerka, který do éteru pouštěl „ty nejsamozřejmější věci“, které však mnohým stále nedocházejí. Podle něj je totiž propaganda zbraní každého režimu v každé zemi. „Zkrátka, všechny státy, mocnosti a velmoci činí totéž, ale ‚neovlivněná‘ Sabina Slonková měla za nutné se ptát výhradně jen na vliv propagandy ruské,“ píše Hekrdla a poznamenává, že nikdo se vlastně již nepozastavuje nad tím, že jsme v zajetí americké, bruselské a „natoidní“ propagandy již několik desítek let.

Propaganda podle Šlerky posiluje frustraci v jednotivých zemích a na příkladu Polska a Maďarska uvedl, že změny v politickém vedení jednotlivých zemích jsou právě reakcí na tuto frustraci.

K Rusku a k Putinovi pak podle Šlerky vzhlížejí někteří lidé proto, že „jsou prostě hloupí“. „Jednoduchý narativ, který je emotivní, jim prostě vyhovuje, protože je energeticky nenáročný,“ řekl Šlerka. Stačí totiž dostat dávku emocí, nad kterou není třeba přemýšlet, chopit se nějakého jednoduchého hesla a rozplynout se pak v názorovém davu. „A je skoro úplně jedno, jestli ten jednoduchý emotivní narativ přichází z Východu nebo ze Západu,“ cituje Hekrdla Šlerku.

• Celý text zde

Současná levice se však těmto narativům bránit neumí a nedokáže se ani postavit za vlastní hodnoty, natož pak na jejich základě brojit proti systému. Výsledkem je pak rostoucí množství frustrovaných občanů, kteří si potřebují svou frustraci na někom vybít, jelikož jim podle Šlerky nikdo nic lepšího ani nenabízí.

Zároveň se však Šlerka vyjádřil, že pevně věří v lidi, kteří podle něj zdaleka nejsou tak hloupí. „Opravdu věřím tomu, že lidé ve svém celku jsou vlastně rozumní,“ řekl.

Na závěr už jen Hekrdla zmínil skutečnost, že vůbec ve svém rozboru nevěnoval prostor Alexandru Mitrofanovi. „Není to cenzura, ale ostych. Musel bych citovat z řečí násobného laureáta novinářských cen (Křepelek, Ferdinanda Peroutky, Karla Havlíčka Borovského) například tato jeho slova:  „… jsou lidé, kteří v této [ruské] propagandě – v tomto, to není ani propaganda, v tomto bahně, protože je to bahno, a ještě smrduté navíc – vidí něco, co vidí prase v tom bahně, které je pro to prase přirozeným prostředím pro život, existenci. Je jim v něm dobře. Tíhnou zcela přirozeně k tomu, co je pro ně jejich rodné. A to rodné v tomto smyslu se spojuje s tím východním modelem civilizace. A zcela bez ironie, zcela bez jakéhokoli osočování, tito lidé patří na východ a žijí u nás.“

Pak už jen dodal, že za Mitrofanova slova se stydí „zhruba stejně“ jako za titulek svého článku, který zní „Jazykovědec politologem (a komentátor prasetem)“.