Pane starosto, v uplynulém roce se vám podařilo úspěšně obhájit váš mandát. Jaká důležitá rozhodnutí jsou nyní před vámi?

Dá se říci, že standardní. Několik důležitých investičních akcí, kterými bych chtěl završit víceleté úsilí o kompletní dostavbu inženýrských sítí ve všech našich místních částech. Jde o realizaci druhé etapy stavby kanalizace v Čechovicích. Dále bych rád pokračoval v opravách povrchů komunikací a chodníků, kterou jsme nastartovali před několika lety. Dalším milníkem je nadstavba chráněných bytů pro seniory nad zdravotním střediskem, kterou bychom splatili dluh vůči našim starším spoluobčanům. Přislíbili jsme také pomoc sportovcům se stavbou multifunkčního hřiště. A rádi bychom konečně dotáhli do tečky plánovanou cyklostezku mezi Velkým Týncem a Čechovicemi. Nemluvím o dalších „drobných“ věcech, jako jsou zateplení a výměna oken, resp. zbudování přírodní zahrady v mateřské škole, na které jsme získali prostředky z Evropské unie, o výměně oken a nátěru fasády v hasičské zbrojnici, o doplnění herních prvků na hřištích umístěných v jednotlivých místních částech atd.

Jaké jsou vaše politické ambice do budoucna? Ptám se především s ohledem na výsledek komunálních voleb, kde jste dokonce přeskočil lídra strany a v souvislosti s blížícími se krajskými volbami v příštím roce.

Jsem prost politických ambicí… Vážně. Nejsem zřejmě ten správný stranický kádr, který by se dravě z komunální politiky odrazil k vyšším politickým patrům. Jsem však pyšný na to, že do KDU-ČSL jsem díky Tomáši Kvapilovi našel cestu ve chvíli, kdy strana zamířila na úplné existenční dno, resp. vypadla z dolní komory. Snad jsem svou troškou do mlýna pomohl k jejímu zmrtvýchvstání, a to podporou nového mladého vedení, resp. účastí v parlamentních a krajských volbách, kde jsem zůstal krůček od vstupu do krajského zastupitelstva.   

Jak jste se svěřil pro naše stránky, loni jste se ocitl na profesní křižovatce, kdy jste si vybíral mezi vědou a politikou. Ačkoliv přiznáváte, že rozhodli voliči, domníváte se, že to bylo správné rozhodnutí? Přece jen funkce politika je nestabilní, navíc je méně populární.

Svým postavením na kandidátce jsem dal voličům jasnou zprávu, že pokud si přejí změnu, nebudu z těch, kteří by se zuby nehty drželi svého postu. Volební výsledky mi však počtvrté v řadě přinesly podporu, která mi zcela vyrazila dech. Nedovedu si představit, že bych na ni zareagoval svým bezprostředním odchodem do zdánlivě klidných vědeckých vod. Zda to bylo správné rozhodnutí, ukážou opět čas a podpora či odmítnutí voličů ve chvíli, kdy se k mé práci budou opět vyjadřovat.

A že je politika nestabilní záležitost? Ano, je. S tím se nedá zřejmě nic dělat. Mě však na ní bolí nejvíce to, když nemohu ani při sebevětším úsilí najít společnou řeč se svými kritiky, když si o sobě přečtu od pisatele skrývajícího se pod označením xxx, že jsem lump a zločinec. Obdivuji některé své kolegy z vyšších politických pater, že tento mediální či jiný tlak vnitřně i vnějškově ustojí…     

Co říkáte na odvolání ministra školství Marcela Chládka? A jak byste hodnotil jeho působení v čele resortu?

Nebudu dělat velemoudrého, neboť zásahy do školského systému, které pan ministr v uplynulých týdnech a měsících připravoval či prováděl, jsem podrobně nestudoval. Stejně tak nebudu jeho soudcem, pokud je pravda, že se ke svým podřízeným choval tak, jak to popisují média. Jsem však dlouhodobě přesvědčen o tom, že školství jako celek, resp. učitelé jako ti, kteří vstupují do interakce se žáky či studenty, dostávají pořádně na frak či do těla. Zjednodušeně řečeno liberalizace vztahu žák – učitel – rodič vzdělávání našich potomků v žádném případě nepomohla. Předimenzování množství středních škol vedlo k úpadku jejich kvality. Chybí efektivně fungující učňovské školství, které by připravilo manuálně zdatnou pracovní sílu pro naše podniky. O chaosu a existenčním boji ve vysokém školství ani nemluvě. Jak říkali fakultní kolegové: pokud se vrátíš, budeš po těch několika letech poněkud mírně zaskočen.