„Kde jsou ty doby, kdy nás ekonomové a politici poučovali, že státy musejí hospodařit stejně jako domácnosti? Ty také nemohou utrácet více, než kolik si vydělají. Než nám naše myšlenková elita stačila tuto moudrost vštípit do hlavy, domácnosti se enormně zadlužily. A tak dnes můžeme konstatovat, že stát skutečně hospodaří po vzoru domácností. Je přece zadlužen zhruba ve stejné výši jako ony. Ta částka dělá v obou případech něco kolem 1300 miliard," všímá si pozoruhodné shody Keller.

Profesor Keller na ParlamentníchListech.cz:
Keller: Islandská revoluce. A miliony ožebračených důchodců k tomu
Profesor Keller: Bohatí rozkradou rozpočet, pro lidi nezbyde
Profesor Keller burcuje: Na vládu je lepší nastoupit teď, než bude pozdě

Charitativní smýšlení?

Upozorňuje také, že se stále mluví o dlužnících, a zapomíná se na ty, kdo jim půjčují, tedy na velké banky. „Finančně nejsilnější kolosy všech dob přece dobře vědí, že půjčky půjčky rozvojovým zemím jsou prakticky nedobytné, a že řada ekonomik nestačí vyprodukovat ani tolik, aby měla na splácení úroku." Novinář se sám sebe ptá, jestli jsou banky opravdu tak velkoryse charitativní?

Je tu však ale ještě jedna možnost, která je daleko jednodušší a pravděpodobnější. Vyplácí se to. „Pokud odmítneme hypotézu, že finanční činovníci všech úrovní jsou naprostí hlupáci, kteří nevědí, co dělat s penězi, zbude jen dohad, že půjčovat chudým domácnostem a zadluženým státům se prostě skvěle vyplácí.

Čtěte více:

Z poplatku u lékaře dluh 17 tisíc. Pošlou na vás exekutora