Po Nizozemsku, Německu, Itálii, Rakousku a Maďarsku se budou v průběhu několika měsíců konat parlamentní volby také ve Švédsku. A stejně jako ve výše zmíněných členských státech Evropské unie také ve Švédsku uspěje euroskeptická strana, která se navíc staví velmi kriticky k liberální přistěhovalecké politice. Švédští demokraté získali v minulých volbách necelých 13 %, ale aktuálně by mohli atakovat hranici 20 %.

To logicky přidělává vrásky na čele nejenom švédských socialistů, ale také socialistů v Bruselu. A to nejenom proto, že Švédští demokraté otevřeně hovoří o uspořádání referenda o Evropské unii po vzoru Velké Británie. Ačkoli i samotný předseda strany Jimmie Akesson nepředpokládá, že by Švédští demokraté vstoupili do vlády, jejich vliv v případě zisku kolem 20 % nepochybně vzroste. Prozatím se Švédští demokraté přetahují o druhé místo s Umírněnými.

Zatímco ještě po minulých volbách se všechny strany proti Švédským demokratům vyhraňovaly, nyní například Umírnění případnou povolební spolupráci jednoznačně neodmítli. Přesto politologové předpokládají, že i tentokrát zůstanou Švédští demokraté mimo vládu. Ale již jenom nárůst jejich preferencí o pět a více procent by byl historickým úspěchem pro jakoukoli švédskou stranu, která nestojí na ideologii socialismu.

Je téměř jisté, že stávající vláda, kterou tvoří socialisté a zelení, pokračovat nebude. Předpokládá se, že premiér Löfven přesvědčí středo-pravicové strany, aby vytvořily společnou vládu široké koalice. Karty jsou podle průzkumů rozdány tak, že sice vyhrají socialisté, ale patrně získají jen okolo 25 %, což by znamenalo z historického pohledu velmi slabý výsledek. Žádné velké zázraky od voleb nečekají ani zelení coby stávající členové vlády.

Jedinou stranou, která v posledních letech stále roste, jsou tak Švédští demokraté. Zatímco před osmi lety dosáhli těsně pod šest procent, tak v roce 2014 to bylo již zmiňovaných téměř 13 % a letos mohou překročit v ideálním případě i hranici 20 %. Na druhou stranu v Nizozemsku obdobný zisk dosáhla v loňském roce i nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse a stejně zůstala mimo vládu a fakticky v opozici proti všem. Naopak rakouští Svobodní se do vlády protlačit dokázali.