Vokrouhlický přiznává, že se mu migrační vlna nelíbí. „Ovšem daleko, DALEKO více se mi nelíbí představa promrzlých a hladových dětí za tichého nicnedělání vlád EU,“ vysvětlil své pohnutky, které jej vedly k tomu, že se rozhodl uprchlíkům na Balkáně pomáhat.

Celý text je ZDE

Nejprve popsal, jak mezi chorvatskými a srbskými hranicemi se asi tisíc lidí mačkalo na místním hřbitově. „Ne, skutečně si to místo nevybrali dobrovolně,“ podotýká. Uprchlíkům obklopenými policií rozdali suchý chléb, vodu, banány a pro děti bonbóny. „Jo a ten suchý chleba, pro šťastnější s konzervou, do sebe sázeli, jako kdyby měli fakt velkej hlad. Jo počkat, oni ho fakt měli,“ poznamenal Vokrouhlický.

Tisícovky zmrzlých a hladových lidí

Popsal také situaci těsně u chorvatské hranice, u níž se tísnily stovky uprchlíků, přičemž Srbové jich v sem v autobusech přiváželi stále víc. „Nahromadilo se tu několik stovek a později tisícovek lidí, zmrzlých, hladových, zoufalých. Zázemí žádné. Žádná voda, asi šest TOITOIek hned u vchodu (ne u hranice) a samozřejmě žádné koše či korby na odpad,“ popsal zmíněný dobrovolník situaci u chorvatské hranice.

Prý na místě byli hlavně proto, aby děti nespaly na betonu, nemrzly a neměly hlad. „Proto jsme se zapojili do recyklace dek z předchozí noci. Byly provlhlé a špinavé, ale měly hodnotu zlata. Byla zima, okolo 12–15 stupňů a mělo pršet. Jelikož jsme přivezli spoustu pytlů na odpad, zapojili se i ti zlí a nepořádní migranti. Policie jim pytle rozdala a oni po sobě mlčky a bez řečí uklízeli,“ uvedl Vokrouhlický.

Pokud nás někdo, kdo neumí naši řeč, dokáže zničit, tak stojíme za...

Několik desítek rodin s nemocnými dětmi pak čeští dobrovolníci ubytovávali ve stanech a v provizorních příbytcích.

Na závěr poznamenal, že slušný Čech se bojí, zda nás ti uprchlíci nezničí. Podle něj se ale ničíme sami tím, že přestáváme být lidmi. „Že nám nevadí, že někdo, kdo utíká před válkou, takto trpí. V Evropě. … A pokud nás někdo, kdo neumí naši řeč, nezná naši kulturu, v počtu asi půl procenta populace dokáže ‚zničit‘, tak vážně stojíme za hovno,“ uzavřel Vokrouhlický.