„Je velice zajímavý sledovat, jak ty dezinformace sledují tu reálnou skutečnost, ty události, které se skutečně dějí, a převracejí je naprosto zvláštně zvrhlým způsobem. A asi jste si nemohli nevšimnout v posledních dnech těch blábolů o koronaviru a o jiných věcech. Je docela zajímavé, kolik mediálního prostoru taková vcelku virtuální hrozba v našem geografickém prostředí uzme pro sebe a kolika reálným věcem, které nás mohou skutečně zasáhnout nebo ohrozit, se ta pozornost nevěnuje vůbec,“ řekl například Nutil.

„Já jsem se tak trošku nedobrovolně stala ve svém okolí, včetně své 11leté dcery a jejích spolužáků, zdrojem informací o koronaviru. A jedna věc je o tom psát a druhá, když se vás 11 nebo 12leté děti ptají, jak to je, tak je to upřímně mnohem větší zodpovědnost,“ řekla Ludmila Hamplová, která byla na debatu také pozvána.

„Pro mě klíčové a řekl bych i obecně k přístupu k médiím je, ve chvíli, kdy najdu jakýkoliv obsah, který podezřele konvenuje tomu, co si sám myslím, tak se zarazit a najít si někde jeho pravý opak. Netřeba s tím souhlasit. Já takhle čtu třeba Deník Referendum. Což je deník silně levicový, nebo poměrně silně levicový, z některých názorů jeho autorů na mě lezou ti pověstní slimáci, ale vždycky mě to vytrhne z mého vlastního mentálního vězení,“ radil Ondřej Fér.

„Jestli odpověď na tohle není třeba to, že se budu cíleně potkávat s lidmi, kteří jsou jiní než já. Nebo si otevřu v případě Ondřeje Deník Referendum a pokusím se to přežít po ránu, a kdo je hodně levicově hozený, tak to mohou být Hospodářky nebo Forbes, jestli tohle není odpověď. Nebo třeba, že se s takovými lidmi potkáme v neděli u oběda a oni nás štvou, jsou to naši příbuzní, naši rodiče, možná volí někoho úplně jiného než my, ale asi není úplně řešení se s nimi nebavit,“ dodávala k tomuto receptu Hamplová.