Doc. RNDr. Otakar Jelínek, CSc., v článku Halík a pochybnosti uvádí, že pochybnosti jsou s Halíkem bytostně spojeny. 

Halíkovy postoje snad nejsou ani křesťanské... Halíkovo křesťanství jako utopie

První pochybnost se podle Jelínka týká Halíkovy konverze ke katolicismu v šedesátých letech. Jelínek zpochybňuje to, zda je Halík vůbec křesťanem.

„Jako příčinu svého ‚obrácení‘ uvádí Mons. Halík často G. K. Chestertona, pravověrného katolíka a přesvědčeného tomistu, autora nádherné knihy o sv. Tomáši Aquinském a také výroku o ‚křesťanské výšině a buddhistické propasti‘. Ten se musí obracet v hrobě kvůli Halíkově přezíravému postoji vůči scholastické filozofii, což je podle Chestertona právě to nejcennější, co katolické křesťanství odlišuje od ostatních náboženství založených víceméně na mýtech. Samotnému Halíkovu ‚obrácení‘ lze jen těžko porozumět, neboť jeho současné myšlení a heterodoxní postoje nejsou snad ani katolické, ani protestantské, ale nejsou dokonce snad ani křesťanské. Halík navíc se svým deklarovaným postojem k Bohu – Stvořiteli by se neměl opovažovat vstupovat nejen do každého kostela křesťanského, ale ani do  mešity a synagogy!“ píše Jelínek.

Reakce Tomáše Halíka ZDE

Jelínek jako zajímavost připomíná, že Tomáš Halík bezprostředně po své údajné konverzi obhajuje na Karlově univerzitě v roce 1972 svou rigorózní práci „Křesťanství jako utopie – K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení“, za niž byl údajně tehdy oceněn Ústavem ateismu.

Pochybnosti kolem svěcení

Další pochybnosti podle Jelínka vyvstávají s Halíkovým tajným kněžským svěcením, ke kterému došlo v roce 1978 v německém Erfurtu. Sám fakt, že se Halík nechal vysvětit mimo vlastní diecézi, vyvolává podle Jelínka podezření.

„Vzhledem k tomu, že mu bylo za komunistického režimu umožněno studovat na Karlově univerzitě, nebylo tehdy důvodu, proč by byl nemohl pokračovat v řádném studiu bohosloví na kněžském semináři v Litoměřicích, kdyby se chtěl opravdově věnovat duchovenské činnosti, podobně jako kardinálové M. Vlk a D. Duka. Při jeho vysvěcení biskupem Aufderbeckem v roce 1978 bylo v podstatě porušeno tehdy platné kanonické právo CIC 1917, neboť Halík nemohl předložit doklad o náležitém teologickém vzdělání, které toto právo od svěcence vyžadovalo,“ upozorňuje Jelínek.