„Musím říci, že tato výprava opravdu stála za to. Důležité bylo, že jsme cestovali běžnými vlaky, navštěvovali místa, kam chodí běžní Japonci, a dozvěděli se mnoho o tom, co dnešní Japonsko znamená,“ napsal Schwarzenberg.

„Když člověk stojí na nádraží, na jednom nástupišti se střídají vlaky během deseti minut, vše na minutu přesně. Vagóny jsou čisté, samozřejmě včetně záchodů, o tom bych mohl, vzhledem k českým vlakům, téměř básnit,“ rozplývá se exministr zahraničí. A prý se to netýkalo jen vlaků, ale i automobilové dopravy. 

„Japonci jsou vesměs velice zdvořilí, ale udržují si jistý odstup. Tak otevřené diskuze, na jaké jsme zvyklí z Evropy i od nás z Česka, tam zažijete málokdy. Japoncům totiž nesmírně záleží na tom, aby si ‚zachovali tvář‘, a o citlivých tématech se tak vlastně moc nemluví,“ pokračuje kníže ve vyprávění.

A co neopomněl Schwarzenberg dodat ve svém facebookovém statusu, bylo také to, že skupina poslanců v zahraničí držela pohromadě. „Nebyly mezi námi spory, ba dokonce bych řekl, že tam panovala velmi dobrá nálada a výtečně jsme spolupracovali,“ uzavřel.

Co přesně napsal Karel Schwarzenberg na svůj facebookový profil?

Měl jsem možnost navštívit se Zahraničním výborem Sněmovny Japonsko. Strávili jsme tam téměř týden. A musím říci, že tato výprava opravdu stála za to. Předně musím poděkovat panu velvyslanci a celému jeho týmu, který se o nás vzorně staral. Důležité bylo, že jsme cestovali běžnými vlaky, navštěvovali místa, kam chodí běžní Japonci, a dozvěděli se mnoho o tom, co dnešní Japonsko znamená. Je to přece jenom jedna z nejvýznamnějších světových ekonomik, v pořadí čtvrtá na světě, po Spojených státech, Číně a Evropské unii. Je to národ zvíci sto dvaceti pěti milionů lidí. Jsou samozřejmě i větší národy, ale v Japonsku je úžasné, jak je vše účelně zařízeno a všechno funguje opravdu na čas. Když člověk stojí na nádraží, na jednom nástupišti se střídají vlaky během deseti minut, vše na minutu přesně. Vagóny jsou čisté, samozřejmě včetně záchodů, o tom bych mohl, vzhledem k českým vlakům, téměř básnit. 
Ale to se netýká jen vlaků. I automobilová doprava v Tokiu je řešena velice velkoryse, a ačkoliv je to dvanáctimilionové, po pravdě řečeno přeplněné město, jsou tam dopravní stavby řešeny tak, že se celým městem dá projet opravdu rychle. Stojí to peníze, to je pravda, ale velmi to usnadňuje práci a život vůbec. 
Japonci jsou vesměs velice zdvořilí, ale udržují si jistý odstup. Tak otevřené diskuze, na jaké jsme zvyklí z Evropy i od nás z Česka, tam zažijete málokdy. Japoncům totiž nesmírně záleží na tom, aby si „zachovali tvář“, a o citlivých tématech se tak vlastně moc nemluví. Ale je jasné, že jedním z problémů, který Japonsko tíží nejvíce, je rychlý růst Číny a její agresivní politika v posledních letech. Ať je to na ostrovech, o které se Čína s Japonskem pře, nebo v Jihočínském moři, kde různé ostrůvky a útesy mění na vojenská letiště a základny. Tohle všechno Japonsko samozřejmě nesmírně znepokojuje. Je velice japonské, že o tom neradi mluví, a když už, tak jen spoře, ale když je člověk pozorně poslouchá, jsou ty obavy jasně patrné. 
Je pravda, že japonská ekonomika spíše stagnuje, ale její výkonnost je přesto ohromná. Tento vývoj a situace, ve které se nachází, vedly Japonsko ke změně obranné politiky, kterou sledovalo od konce druhé světové války, již definitivně uzavřel dopad dvou atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, který donutil Japonsko kapitulovat. Tehdy se Japonci zřekli veškerých možností kdekoli vojensky zasahovat, s výjimkou čistě obranných účelů na vlastním území a v jeho bezprostřední blízkosti. Teď ale zjišťují, že už to nebude stačit, a japonským obranným silám byl značně navýšen rozpočet, aby byly alespoň částečnou protiváhou obrovským okolním armádám, zejména čínské a ruské, ale i americké, přestože Američané jsou spojenci, na které Japonci do značné míry spoléhají. Je to největší obrat, týkající se obranné politiky ve světě, a bylo by dobré, kdyby to zaznamenala i Česká republika. Neboť na jedné straně je Japonsko na špičce ve vědě a výzkumu, které se pochopitelně promítají i do těchto oblastí a mohly by být užitečné i pro českou armádu. A na straně druhé by tato náhlá potřeba japonských obranných sil měla vést k tomu, že se naši podnikatelé a také ministerstvo obrany začnou o tuto situaci zajímat.
Dodnes v Japonsku nemáme ani vojenského přidělence, přičemž toto jistě bude jeden z nejzajímavějších trhů v téhle oblasti pro příštích nejméně deset let. Naši podnikatelé se hrnou do Číny, ale tohoto o hodně vyspělejšího trhu v bohaté zemi, která leží hned vedle, si moc nevšímají. Máme tam tucet odvážných podnikatelů, kteří v Japonsku začínají, ale to je pro tento ohromný ekonomický prostor, ještě jednou připomínám, že jde o čtvrtou nejvýkonnější ekonomiku na světě, žalostně málo. Naše exporty jsou taktéž mizivé. Zato Japonci jsou u nás druhými největšími investory, což je opravdu pozoruhodné. Takže by bylo dobré, aby jak naši podnikatelé, tak naše vláda obrátili pozornost na Japonsko, dodnes u nás zbytečně podceňované. 
P. S.: Zajímavé rovněž bylo, že naše skupina poslanců, složená ze všech stran politického spektra zastoupeného ve Sněmovně, v zahraničí opravdu držela pohromadě. Nebyly mezi námi spory, ba dokonce bych řekl, že tam panovala velmi dobrá nálada a výtečně jsme spolupracovali. Chtěl bych za to alespoň touto cestou všem kolegům poděkovat.