Ruský prezident Vladimir Putin předvedl podle analytičky Spencerové husarský kousek, když dokázal na jednání do Moskvy přivést syrského prezidenta Bašara Asada, demonstrativně s ním vystoupil před kamerami a v pořádku ho dostal zpět do Damašku. To jasně ukazuje, že se Putin chopil iniciativy na Blízkém východě. Pokud by tomu někdo nevěřil, stačí se podívat na to, že je Asad ochoten vypsat volby a spolupracovat s umírněnou opozicí, až skončí válka proti Islámskému státu.

Celá věc má ale háček, ona umírněná Svobodná syrská armáda, se kterou by mohl Asad spolupracovat, v zásadě neexistuje. "Neuchopitelná Svobodná syrská armáda (FSA), která i podle západních expertů jako taková neexistuje už přinejmenším dva roky, vzápětí naplnila svou pověst. Jeden rebelský prapor pod hlavičkou FSA odmítl jak ruskou pomoc, tak volby, další 'FSA' odmítla spolupráci s tím, že by je Rusko nejdříve mělo přestat bombardovat, zase jiná 'FSA' Rusku nabídla, že by se mohli sejít v egyptské Káhiře, a zástupci zcela jiné 'FSA' prý ale pro změnu jezdí do Moskvy běžně. 'Ano, byli tu i tento týden. Jsou tu skoro pořád, jsou to různí lidé, někteří odjíždějí, další přijíždějí, ale všichni tvrdí, že zastupují FSA,' popsal situaci Lavrovův náměstek Michail Bogdanov," píše Spencerová na serveru Literárky.cz.

Celý text najdete zde.

Co to znamená? Rusové už si našli skupinu, kterou v Sýrii chtějí podpořit. A pravděpdobně to bude jiná skupina než ta, která se těší podpoře Spojených států. Moskva celý proces Západu ale komplikuje i tím, že chce k jednání o Sýrii přizvat více regionálních hráčů, např. Írán. Putin si také často telefonuje s tureckým prezidentem. O spolupráci s Ruskem zřejmě stojí i Irák. "Irák vyzval ruské letectvo k náletům proti Daeši i na svém území, čímž učinil další krok k vyhlášení 'nezávislosti' na USA," píše autorka.

Americký prezident Barack Obama sice opakovaně prohlašuje, že Asad musí jít, ale z Ruska již přišla reakce. Stejná slova prý Obama pronášel už v roce 2012 a syrský vládce je stále v úřadě, takže slovní intervence nefungují. Stále existuje možnost, že Asad vydrží v čele Sýrie i po odchodu Obamy z Bílého domu. Podobná slova lze použít i ve vztahu USA a Ruska. Spojené státy sice opakovaně kritizují Vladimira Putina za vojenský zásah v Sýrii, ale nakonec se s jeho krokem smíří. Nahrává tomu prý i fakt, že podle informací Financial Times ruské bomby dopadající na Sýrii nijak výrazně neoslabí ekonomiku největší země světa.

"John Kerry k tomu naznačuje, že další jednání ve Vídni by se mělo konat už v pátek v širším formátu, tedy nejspíš přinejmenším za účasti Íránu, Egypta, který se o víkendu nenechal 'koupit' Saúdy, a třeba i Jordánska, což ve výsledku podle WSJ znamená, že USA jsou přinejmenším do určité míry ochotné koordinovat další postup podle ruských návrhů. A pokud Egypt a Jordánsko – přinejmenším v syrské otázce – opouštějí Saúdy, zůstává Rijádu (a potažmo samozřejmě i Spojeným státům, které opouští navíc i Irák) v regionu jen pár spojenců, fakticky vlastně jen z řad feudálního Perského zálivu. Přitom ale nelze vyloučit, že tvrdá realita (války v Jemenu, nízké ceny ropy, sociální napětí mezi obyvatelstvem) donutí ke změně dosavadní politiky i Saúdy samotné. Washingtonu, který už si není jistý ani svou politikou vůči Saúdům a jejich nekonečné válce v Jemenu, tak vlastně zbývá jen Turecko, to je však aktuálně nejen regionálně izolované a směřující do chaosu, ale skutečné vzájemné důvěře mezi oběma státy navíc brání i rozdílný postoj vůči Kurdům," poznamenává dále autorka.

Sečteno a podtrženo, Spojené státy už mají v regionu jen málo spojenců. Největším je Turecko, ale to má teď řadu problémů. Západ má tedy problém.