V úvodu mluvili o seznamech nepohodlných. Reagovali na ruský seznam nežádoucích osob, na niž se ocitli i čtyři čeští politici. „Přijde mi, že jde o logický krok poté, co podobné seznamy zveřejnily Evropská unie a USA,“ domnívala se Pašková. „Může to vygradovat dalšími seznamy. Až tak, že k sobě nebudeme moci ohledně byznysu. A pak se začnou ta jména zase odškrtávat a nakonec se seznamy plošně zruší,“ uvedla.

Ukrajina mediálně vyšumívá

„Poslední dobou se mi zdá, že celý ten ukrajinský problém vyšumívá. Ne že by byl reálně vyřešen, ale mediálně. Pro média je to už příliš ohrané téma. Živilo je velmi dobře rok, pak to přestalo býti tématem dne. Zároveň je potřeba rozhoupat ekonomiku, která se přibrzdila na obou stranách. Myslím, že velmi brzy uvidíme nějaký nenápadný vývoj, kdy se začnou spory odblokovávat, rušit sankce a podobně,“ myslela si.

„Tak to jste docela optimistka. Na to se docela těším. Ale co se týče těch seznamů, mám pocit, že se spíše zmnožují. Když se podívám na některé vybrané weby, tak si myslím, že jejich hlavních úkolem je vytvářet seznamy nežádoucích osob a institucí, které údajně provozují na českém území proputinovskou propagandu. Klausem a Zemanem počínaje až po obyčejné malé provozovatele internetových portálů,“ konstatoval Žantovský.

Stádnost – kolektivní věření v nepravdu

Upozornil na určitou formu stádnosti, jak o ní pojednává kniha německého autora Thilo Sarrazina – Teror ctnosti. „Popisuje takzvanou politickou korektnost, kolektivní věření v nepravdu a nejasné iluze. Kdy člověk jako součást skupiny má obavu vyjít na trh s jiným názorem? Co dělat s těmi lidmi, co budou raději držet společnou vlajku, než aby začali myslet vlastní hlavou?" zeptal se Žantovský.

Jeho spoludebatérka upozornila na takzvanou spirálu mlčení. „Projevuje se například v tom, že předvolební preference vypadají jinak, než skutečné výsledky voleb. Kdy lidé vhodí do volební urny lístek podle svého uvážení. Ale v předvolebním průzkumu tvrdili něco jiného. Tak jak si mysleli, že ostatní očekávají, že budou volit.“ Tento koncept podle ní vznikl v Německu v reakci na to, kdy se snažili vysvětlit, jak je možné, že když tam nastoupil k moci Hitler, slušní lidé mlčeli. „Nemohli všichni Němci s Hitlerem souhlasit, to je absurdní. Toto to trochu vysvětluje. Když se  bojíme propagovat jiný názor, protože se bojíme, že by to okolí nesneslo, tak zkrátka držíte hubu a krok.“

Tlak médií – buď si myslíš to co my, nebo jsi proti nám

„Mainstreamová média vytvářejí tlak na člověka. Buď si myslíš to, co my, nebo jsi proti nám,“ kontroval Žantovský a vzpomněl na další Sarrazinovu knihu Německo páchá sebevraždu. „Týká se problému, který řešíme aktuálně i dnes – nelegální migrace a umisťování imigrantů na území států Evropské unie. Popsal ten problém velice široce – politologicky, sociologicky, psychologicky a politicky nekorektně. V tomto okamžiku ho přestali zvát do médií, veřejnoprávních ARD, ZDF, ale i soukromých. Dokonce i německá kancléřka údajně prohlásila: ‚Tuto knihu číst nebudu, stačí mně, co jsem se o ní dočetla v Bild Zeitung.‘ Ale to je přeci velký problém pro demokracii, když tohle řekne jeden z nejmocnějších lidí v Evropě a nastavuje tím měřítka.“

Pašková s ním souhlasila, že je problém v tom, že se mediálně vyvíjí tlak jedním směrem podle hlavního názorového proudu nebo příběh, který se udává. Jako příklad uvedla kauzu Nagyová. „Celou dobu se vypráví jenom jeden příběh, tak jak ho diktují státní zástupci a policie, a těm médiím to vyhovuje. Protože je to velice jednoduchý a srozumitelný příběh o žárlivé fúrii, která chce svého milence odlákat od manželky. Určitě to takhle úplně jednoduše nebylo. A potom se všichni diví, jak je možné, že ji neodsoudili. Zřejmě se tam řešily i další okolnosti. To je jeden z příkladů kam to vede,“ ozřejmila a zmínila i odposlechy. „Zveřejňují se účelově, nemá to nic společného s tématem.“

Kdo u nás ví, jak vznikly řecké dluhy?

Žantovský si myslí, že konkrétně „Nagyovágate“ je náhradní téma. „Média nás krmí Nagyovou. Ale ta kauza není důležitá, ani principiální, nic neznamená pro naše životy. Odvádí pozornost lidí od důležitějších věcí,“ sdělil. „Podívejte, jak málo se píše o problému Řecka. Protože mu nikdo vlastně nerozumí a nikdo ho neumí objektivně uchopit. Slyšeli jste, nebo četli v médiích, že Řecko je kvůli Kypru už 40 let ve válečném stavu s Tureckem, které je členem NATO? A nedozvíte se, že velká část řeckého dluhu vznikla tím, že tehdy Evropské hospodářské společenství uznalo řecký Kypr, ale neuznalo ten turecký. Za to Řekové museli zaplatit tím, že podepsali hromadu smluv na nákup armádních dodávek z Francie a Německa. Přitom je nepotřebují, ta válka se naštěstí nevede. Tady vznikaly první řecké dluhy a pak už jde o úroky z dluhů a úroky z úroků a je to vrtule,“ popsal Žantovský.

Oba diskutéři se pak věnovali současné, mediálně hodně propírané, uprchlické vlně. „Pan premiér tančí rituální tance. Naše vláda bude proti kvótám, budeme o nich diskutovat a jednat. Ale už neřekne – což chápu – ale ani žádný novinář nenapíše – že se o kvótách v evropském parlamentu hlasovalo už téměř před měsícem. A až na asi čtyři výjimky všichni naši europoslanci hlasovali pro. Včetně sociálních demokratů,“ upozornil Žantovský.

Většina imigrantů u nás nezůstane

Dle názoru Paškové by ale nemusel premiér kvůli veřejnému mínění takto kličkovat, kdyby se uprchlická otázka v médiích nestavěla pomalu jako otázka života a smrti, jako otázka zachování naší matičky země české. „Staví se to tak, že když k nám přijde třináct stovek uprchlíků, že je to pro nás konec.“

Žantovský ale namítl. „Je to složitější. Jde o text Lisabonské smlouvy, která vládám ukládá realizovat společné politiky EU. Tedy i tuto. Pokud Evropská komise uzná, že příliv migrantů do jižní Itálie je tak velký, že ho Itálie není schopná absorbovat, může říci panu Sobotkovi, tady jich máš dalších pět tisíc. Takže chápu lidi, že se toho bojí.“

Pašková se ale migrantů v České republice nebojí. Většina jich tu stejně podle ní nezůstane. „Snaží se migrovat dál. Konečnou stanicí jsou pro ně Německo, Anglie či Francie. Jednak jdou za příbuznými, a pak chtějí si, logicky, vybrat evropskou zemi, kde se žije nejlépe. Což u nás ještě dlouho nebude. U nás prostě nevydrží. Budou pod dozorem, chodit na kurzy češtiny, která je pro ně k ničemu. Bude se pro ně hledat nezáživná práce v nějakých továrnách – montovnách. Co z toho? Jakmile se budou moci svobodně pohybovat, utečou dál na Západ. Jestli z těch třinácti set tady zůstane sto padesát, tak jsme dobří,“ okomentovala.