Máme za sebou 79. výročí konce druhé světové války, opět okořeněné tím, že „jsme ve válce“, alespoň podle některých politiků. A měli jsme tu také „pietní selfie“ a také pietní sukni s kytičkami. Máte za to, že už by se to dalo nazvat pietní fraškou?

Účastníci zájezdu na pietním místě…????‍>? pic.twitter.com/VG6uMh8uTS

— Petr Macinka (@petr_macinka) May 8, 2024

A já furt, kde jsem toho týpka už viděl… ????‍?? #patrimenazapad #janegoeswest pic.twitter.com/GjQoWt5UGC

— Petr Macinka (@petr_macinka) May 8, 2024

Tak outfit soudružky Černochové, jakkoliv nevhodný pro danou chvíli, je myslím v jejím případě to nejmenší. Mnohem důležitější je absence šedé kůry mozkové nebo neřízená hysterie často v nočních hodinách, což u její osoby naznačuje určité znepokojivé souvislosti... To a nejen to z této pološílené stíhačky u kormidla ministerstva války dělá, dle mého skromného úsudku, bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Co se týká „účastníků zájezdu“, jak je vtipně okomentoval Petr Macinka, v čele s tchajwanským krysínkem Vystrčilem a pokryteckým dobroserem Vondrou předstírajícím rockového konzervativce, tak ti jsou typickým příkladem současného nevkusu a nesoudnosti představitelů progresivně-levicové bruselsko-berlínsko-washingtonské Občanské demagogické strany – ODS. Dělat si coby vysoký státní funkcionář selfie fotky na pietním místě v tak pro naši zemi podstatné datum? Slovy, kterým budou oni pokrytci a pokrytky rozumět, protože chtějí a musí: chucpe, soudruzi! 

Prezident Pavel při projevu mluvil o „historickém paradoxu“, že Rusko je nyní agresorem, ačkoliv tehdy stálo na straně spojenců. A dříve nacistické Německo se stalo „demokratickou zemí, která podporuje mír a stabilitu v Evropě a pomáhá i v širším okolí“. Nevynechává nám tady pan prezident dost velkou část historie, jen aby udělal pointu?

Slovy prezidentova nepříčetného kámoše z Řeporyjí Novotného – soudruh generalissimus není zrovna nejostřejší tužkou v penálu. Ba on není ani ta nejtupější, on je totiž tužka zalomená. Řekl bych, že on sám není úplně schopný tvorby jakékoliv pointy. Spíš recituje tak, jak mu předepíše prominentní operativec a, dle mého přesvědčení, kolaborant s cizí mocí Kolář. Pro napraveného a uniformu převlečeného Pavla jsou bývalí imperialisti a nepřátelé z Německa – západního – a USA nadřízení, zatímco bývalí nadřízení z Ruska jsou nyní noví nepřátelé a imperialisti. Normální lidé s hlavou na krku vědí, že svět není černobílý tak, jak ho vnímá PePa Stosedmička, nebo jak se nám minimálně snaží namluvit. Nějak postrádám ze strany prezidenta reflexi mírotvorců ze zámoří, kteří v nedávné minulosti podporovali či stále podporují skrze humanitární bombardování mír a stabilitu v Jugoslávii, respektive Srbsku, Afghánistánu, Somálsku, Iráku, Sýrii, Libyi… Neustálé dvojí metry, pokřivování reality a překrucování historie tak, jak o tom psali bystří pánové spisovatelé s velkým S Orwell, Zamjatin, Bradbury, Procházka, Mňačko a další… 

Na sundavání či upravování nápisu Moskva Praha už naskočil bývalý primátor, momentálně náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib. Co myslíte, věděl do 25. dubna (kdy vyšel článek) vůbec náměstek pro dopravu, že se tento nápis v metru nachází?

Buď to onen gumák nevěděl, nebo nepřikládal význam onomu nápisu ve smyslu toho, že by mu hodil nějaké PR body či podrbání na podbradku od některého ze svých dirigentů.

Pak tu máme povýšení do hodnosti generálmajora pro Michala Koudelku. Kam až odhadujete, že to Koudelka dotáhne? Už se objevují žerty, že bude první český admirál nebo dokonce maršál.

Vrchní velečučkař a evidentní poskok americké CIA – sám se honosí medailí za kolaboraci, pardon spolupráci s touto zpravodajskou službou – formálně už dávno překonal své reálné možnosti. Ale samozřejmě díky svému lokajství to může dotáhnout skoro na nanebevzetí současného režimu. Jen se obávám, abychom to za něj a jeho činy neodnesli my všichni tady v České republice. Bohužel, jak se ukazuje, pravověrnost, uvědomělost a nekritická a bezvýhradná poslušnost vůči režimu a v dané době uznávanému velkému bratru jest více než schopnosti, dovednosti, čest a rovná páteř. Pomohu si příhodnou citací jednoho z nejlepších českých spisovatelů a myslitelů Jana Procházky, která příznačně sedí na většinu politruků v našem rozhovoru zmíněných – Koudelkou počínaje, přes Vondru, Vystrčila, Černochovou, Fialu či Hřiba a Pavlem konče. „Ve společnosti, která hlásala novou rovnost, nám vykvetlo kastovnictví. Vrstva lidí má mnohem lepší příležitosti než všechno zbývající obyvatelstvo. Je důležité mít legitimaci, dostatečně ohebnou páteř, úctu k nadřízeným a značnou dávku cynického pohrdání pravdou, a i kdekdo z nás může nastoupit do zvýhodněného autobusu. Nikoliv náhodou se vládní úředníci, diplomatičtí pracovníci, činitelé našich exportních společností a jiní, kteří jsou na slunci, sobě podobají jako vejce vejci.“ Tato slova jsou z roku 1968 a byla logicky namířena proti tehdejšímu režimu. Ovšem jak vidíme, názvy režimů se mění, metody a praxe v mnohém zůstává. 

I v Rusku měli oslavy konce války. A opět jenom jeden tank. Není to pro Rusy trochu trapné, když dříve na přehlídce bylo tanků plno?

Tady moc neposloužím. Nevím, zda je trapný jeden tank, nebo tanků milion. Zda je vůbec nějaký tank dobře. Zda je vůbec nějaká vojenská přehlídka dobře. Jakkoliv oslavy války nejsou vůbec od věci a zejména v současné revizionistické a orwellovské době je dobré si připomínat její konec a kdo byl kdo –  i když i to je velmi problematické, často demagogicky zkreslené historií, kterou vždy píší vítězové. 

Politiky AfD prý napadla u stánku skupina jejich odpůrců. Se nám ta „demokracie“ v Německu vybarvuje, co? Vzpomínám si, že to není poprvé.

Smutný příběh. Leč příznačný naší „liberálně“ nedemokratické době. A nejen v Německu, jakkoliv tam se teď tyto totalitní – pardon demokratické praktiky množí jak členové trenérského štábu u české hokejové reprezentace. Slovy klasika: V naší demokracii máš právo na svůj názor, ale běda jak je jiný, než ten náš! Jen si představte, jak by političtí a mediální pologramoti a rektální alpinisté hlavního proudu kvičeli, kdyby se takové situace odvíjely v opačném gardu a děly se „druhé“ – té správné, pravdivé, láskyplné a pokrokové – straně. To by bylo titulků plných „pravicových extremistů“, „hrozeb pro demokracii“ a „proruských švábů“.