Současný vztah České republiky, Evropy a Západu se pokusili účastníci veřejné interdisciplinární konference „Proč jsme Západ?“ pojmout v historických, kulturních, politických, ekonomických i mediálních souvislostech. Ve svých příspěvcích a následných diskusích hledali odpovědi především na otázky: Co je vlastně Západ? Jsme skutečně jeho součástí? A pokud ano, proč? Jaká je budoucnost Evropy? Existuje ještě střední Evropa? Jak se stavět k Východu? Je pro nás Rusko hrozbou, nebo výzvou? Konferenci připravilo Collegium Europaeum, společné badatelské pracoviště FF UK a Filozofického ústavu AV ČR ve spolupráci se vzdělávacím centrem Ace Academy.

V prvním ze čtyř diskusních panelů s názvem Dějiny a kultura uvedl filozof a sociolog Václav Bělohradský, že už za slovem Západ je znát obrovské vyloučení toho, kdo se do této definice nevejde. „V té otázce ‚Jsme Západ?‘ je strach, abychom se neocitli za zdí, míněno ve třetím světě. Kdo se ocitne ‚extra muros‘, riskuje, že se ocitne v koncentračním táboře. Naopak ‚intra muros‘ jsou ti, kteří rozhodují pomalu o celém světě. Jako Česká republika bychom měli být spíš na straně těch ‚extra muros‘, než trvat na tom, že jsme Západ,“ konstatoval Václav Bělohradský, jenž poukázal i na to, že dnes už nejde ani tak o konflikt Západu s Východem, ale Západu s Jihem.

Nestačí nám to, že jsme Západ, chceme být originální

Důkazem toho je migrační vlna, s níž se bohatý Západ v současnosti potýká. „Uprchlíci jsou trosky našeho pojetí Evropy. Přečetl jsem si v novinách, že ministr vnitra naší země prohlásil: ‚Uprchlíků mi je sice líto, ale zemi si rozvracet nedáme‘, připomněl jeden z tzv. autentických žáků Jana Patočky čerstvý výrok Milana Chovance. Mluvil i o tom, že nechceme být Východ, protože pro nás představuje komunismus, přičemž ten je v podstatě součástí Západu a aplikací našich metod. „Je třeba mít také na paměti, že se Západem je spjata genocida jak indiánů, tak původních obyvatel Latinské Ameriky i německá genocida Židů,“ upozornil Václav Bělohradský, že příslušnost k Západu neznamená být jenom hrdý.

Literární historik a kritik Martin C. Putna navázal tvrzením, že chceme-li udržet tuto civilizaci, musíme se zajímat o ty „extra muros‘, tedy o ty mimo. „V našem případě to znamená starat se o Ukrajinu. Ukrajina se chce stát součástí Západu. Pokud ten boj nevyhraje, je s ní konec. A my jsme na řadě,“ varoval Martin C. Putna před Ruskem, které označil za jedinou koloniální říši, která ještě trvá. „Proč nám nestačí to, čím jsme, tedy Západem, proč chceme být něčím originální?“ kladl si otázku historik Michal Stehlík a vyjmenoval příklady, kdy jsme jako národ trpěli chimérou originality.

Místo kvót na uprchlíky bychom měli prosadit kvóty na vojenské intervence

Začal od pocitu, že první republika byla ostrůvkem demokracie, pokračoval vnímáním Československa jako mostu mezi Západem a Východem v podání prezidenta Edvarda Beneše, Pražské jaro coby světovou originalitu až po kázání Václava Klause z let 1992–1997, že jsme ekonomickým tygrem. V následné diskusi připomněl filozof Václav Bělohradský, že uprchlíci utíkají před našimi zásahy. „Třeba Kosovo je naprosto zhroucený stát. Co to bylo arabské jaro, rozbití Libye, Irák, Bagdád? Nic jiného než neúspěch určité interpretace Západu,“ poznamenal Václav Bělohradský a zmínil úvahu, že než kvóty na uprchlíky bychom měli prosadit kvóty na vojenské intervence.