Za největší problém v současné situaci Šichtařová vnímá pozitivní diskriminaci. "Jde o to, že většina začíná být pod rouškou barvy kůže, politického pronásledování, či sociálního statusu ovládána menšinou. Menšina začíná programově zneužívat výdobytky civilizace, které jsou falešně označovány za práva: jako třeba 'právo' na sociální záchrannou síť," píše Šichtařová s tím, že vzhledem k tomu, že se k nám hrne mnoho zástupců neevropské civilizace, méně bude zbývat na samotné rodilé Evropany.

Podle Šichtařové existují dva typy uprchlíků: uprchlíci političtí a ekonomičtí zlatokopové. "Máloco jde od sebe odlišit snadněji. Když budu utíkat ze své domovské země za záchranou holého života, budu s prominutím kašlat na to, jaké dostanu sociální dávky. Bude mi stačit ke štěstí, že nebudu zastřelena," konstatuje s tím, že v tomto kontextu tedy nechápe, proč Evropa nabízí každému běženci, že se o něj materiálně postará. "Tím totiž jen vytváří novou motivaci, aby za první vlnou přišla vlna druhá, třetí a miliontá," doplňuje.

"Evropa ale namísto toho, aby řešila odbourání motivace pro příval ekonomických zlatokopů, vymyslela jejich přerozdělení na základě kvót. Sotva si lze představit horší přehmat, který sahá přímo na suverenitu evropských zemí. Kvóty jsou totiž násilím jak vůči samotným uprchlíkům, tak vůči evropským státům. Dejme tomu, že by se nám podařilo oddělit zrno od plev a oddělit od sebe ekonomické zlatokopy a skutečné politické utečence. Následně bychom na tyto utečence použili kvóty. V čem se pak my, Evropané, budeme vlastně přesně lišit od zemí, z nichž by tito uprchlíci pocházeli? Vždyť bychom opět k těmto lidem přistupovali z pozice moci a strkali bychom je tam, kam by nechtěli," pokračuje Šichtařová ve své kritice.

Selekci je podle Šichtařové možné provést tím, že uprchlíkům nedáme žádné výdobytky sociálních systémů. "V Evropě ponecháme jen ty, kdo jsou ochotni přistoupit na to, že se budou živit svou vlastní prací, současně deklarují, že jsou ochotni koexistovat s naší kulturou, a ani jednou neporuší zákon. Kdo z tohoto síta vypadne, patrně není politický běženec a má být nekompromisně navrácen do své původní země. Ten, kdo v sítu zůstane, evidentně pomoc skutečně potřeboval, a navíc může skvěle obohatit naši vlastní ekonomiku," říká. Zároveň je také nutné odstranit příčinu, proč své vlastní země opouštějí.

"A tou příčinou je chudoba. Rozvojové země nepotřebují odpouštění dluhů. Rozvojové země potřebují pracovní příležitosti a možnosti vývozu. Všechny ty peníze, které evropské země chtějí dnes věnovat na sociální podporu běženců, mohou místo toho skrze své proexportní agentury věnovat na podporu domácích podniků k tomu, aby investovaly v konkrétních problémových zemích," uzavírá ekonomka.

• Celý text Markéty Šichtařové najdete ZDE