Co podle vás bylo v uplynulém roce zlomovou událostí? Byla to pro vás jako Čechoameričana volba prezidenta Spojených států?

Ano, vítězství Trumpa překvapilo spoustu analytiků. Vzhledem k tomu, že se zabývám tím, jak funguje společnost na základě neurologických pravidel, která určují ta sociologická, výhra Trumpa má své logické vysvětlení a je zároveň průzračnou indicií toho, jak se svět mění.

Jak?

Světem hýbou tři hlavní faktory. Prvním je obrovský nárůst technologie, který propojuje mezilidskou komunikaci, hlavně v oblasti sociálních sítí. Tady se ale vytvořil paradox, kdy se na jedné straně všude šíří informace, na druhé straně však ubývá smysluplné mezilidské komunikace. Lidé propadli možnosti vytvořit si na Facebooku vlastní umělé divadlo, které reflektuje pouze jejich pravdy a jejich svět, a z něho pak troubí své naprosto geniální myšlenky. Ve výsledku dnes všichni propagují vlastní názor, ale nikdo neposlouchá. Jestli se vám nelíbí názor anebo člověk, tak se prostě vyškrtne. To vede k tomu, že pravda a objektivita se rozmělní až tak, že přestane existovat. Hlavní problém je v tom, že každý může říci jakoukoliv lež či pomluvu, a nikdo za to nenese zodpovědnost. Takže se všude vyskytují takzvané falešné pravdy. Není divu, že vydavatelé Oxfordského slovníku označili termín „post-pravda“ slovem roku 2016. Když pakistánský ministr zahraničí reaguje hrozbou nukleárního zásahu na falešný tweet izraelského ministra zahraničí, jako se to stalo nedávno, tak to přestává být legrace. Deformace pravdy přímo souvisí s deformací společnosti.

Takže nárůst technologií přináší negativní důsledky?

Má negativní důsledky přímo na náš mozek. Technologie nás totiž učí spíše to, jak máme používat jí samotnou než jak lépe myslet. O tom, jak přemýšlet nad sebou samými, nemluvme. Právě proto Americká pediatrická akademie, nejuznávanější lékařská akademie pro děti, jasně doporučila omezit používání počítačů u dětí předškolního věku. Pokud je děti využívají ve škole, mělo by to být maximálně hodinu denně a pod supervizí. Všichni už známe tu scénu, jak v kavárně sedí mladí lidé a každý z nich kouká do mobilu, aniž by si mezi sebou řekli slovo. Vzhledem k tomu, že tento fenomén existuje a roste více než pár let, máme jak dostatek času k porovnání, tak i nástroje k měření, které nám dokládají přímou souvislost mezi používáním počítačů, a hlavně sociálních sítí, a poklesem schopnosti řešit problémy a vést efektivní mezilidskou komunikaci.

A ty další dva faktory?

Ten druhý spočívá v tom, že lidí je na světě čím dál tím víc, a tedy populace stále roste. To souvisí s třetím faktorem, totiž, že se lidstvu daří líp než kdy jindy. Délka našeho života se zvyšuje. V chudých zemích klesá úmrtnost na běžné nemoci. I když naše reálná mzda zaostává, máme více možností než dřív, o mnoho více, než měli naše rodiče. Celosvětová chudoba ustupuje. Existují regionální konflikty, ale celkově je méně lidského utrpení v důsledku bojů než v minulém století. I když většinu kapitálu a zdrojů vlastní malé procento lidí, prosperita z jejich podnikání přeci jen přispívá k té naší. Když toto všechno shrneme, necítíme dnes jako lidstvo společně žádnou hmatatelnou krizi. Takže priority jsou úplně jiné. Na rozdíl od mých rodičů, lidé dnes neřeší, jestli zítra skončí v plynové komoře, ale jestli si mají koupit nový iPhone.

Takže dá se říci, že vše se zlepšuje.

Jenže mozek je strukturován tak, že jeho první prioritou je porovnání všeho, co se děje kolem. Na základě tohoto porovnávání nejen tvoří nové spoje, ale i rozhoduje. To rozhodování je ale zároveň ovlivněné látkou dopamin, která přidá patřičnou dávku citu a návykovosti ke každé naší akci a reakci. A teď jsme u toho. Když ubydou skutečné hrozby a nastaví se falešné priority, mechanizmy a reakce v našem mozku zůstanou stejné. Proto se dnes dokáží lidé vytočit kvůli tomu, že vůz před nimi v levém pruhu na dálnici nejede dost rychle, jako se dřív vytočili, když jim šlo o život. Pro mozek se dávkování dopaminu k prioritám nemění, ale změnily se priority– staly se falešnými.

Jak tohle souvisí s vítězstvím Trumpa?

Když jsme utopeni zmíněnou bezvýznamnou komunikací, která vede ke ztrátě osobní identity, a když to spojíme s nárůstem zmíněného blaha lidstva bez skutečných hrozeb, vytvoří se naprosto ideální prostor pro nárůst populistů. Ti vytvoří umělé hrozby, abychom se měli čeho chytit, s čím identifikovat, proti čemu bojovat. Teď pochopíte, proč v Americe zvolili Trumpa, u nás Zemana, proč Angličané zvolili Brexit a tak dále.

Když lidé dnes dávají přednost lidem jako je Donald Trump, který by ještě před pár lety zřejmě neměl šanci stát se prezidentem Spojených států, nebo v České republice Miloši Zemanovi či Andreji Babišovi, je to tedy náhrada za něco, co jim chybí?

Ano, nejen z neurologického pohledu je úspěch populistů založen na představě, že nám něco chybí a že s dosažením toho, co to je, získáme i identitu. Lidé, kteří stále preferují Zemana, ho budou preferovat, i když se dopustí dalších přehmatů, protože je podle nich „jeden z nás“. To je velice legitimní pocit, ve kterém lidé nachází osobní identifikaci. Vzhledem k tomu, že se většinou jedná o lidi, kteří cítí omezené osobní možnosti a neví, jak z toho ven, je pro ně snadné hodit racionální úvahy stranou, o morálních nemluvme, a dát prioritu tomu, co je pro mozek nejdůležitější – hledání okamžitých odměn, počínaje pocitem, že někam patří. Nejen pro ně je stádo bezpečnější, než je samota.

Už při našem posledním rozhovoru jste prohlásil, že žádná vyspělá demokracie by nezvolila člověka, jako je Miloš Zeman, a že každá volba odpovídá přesně národní povaze. Nepřiblížila se nám americká společnost, když si vybrala také člověka, který urazil kdekoho v předvolební kampani?

Aby člověk šel do vysoké politiky, musí mít alespoň kapku narcismu. Bez toho to nejde, a může to být i zdravé. Je tu řada psychologických profilů hlavních velitelů a vůdců, od Hitlera a Stalina přes Thatcherovou a Reagana až po Trumpa. Pana Trumpa řadí poměrně vysoko na žebříčku patologických vlastností. Osoby, které se v něm nejvíce profilovaly, mají kombinaci absence sebereflexe spojenou s razantním chováním a rychlým rozhodováním, i když se často mýlily. To je víceméně katapultovalo do rolí významných vůdců, ať páchaly škody nebo ne.

Může dnes v takovémto klimatu vůbec zvítězit skutečný demokrat?

Co to je dnes skutečný demokrat? Změny ve světě, o kterých se dnes mluví, vedou k tomu, že demokracie jako model, v němž jsou jasně profilované strany a programy, které stojí proti sobě, přestává mít význam. Místo toho existují paralelní entity, převážně nadnárodní struktury, banky a firmy, které rozhodují o našem životě, ale fungují zcela mimo tradiční politické a tržní pravidla. Například v Americe, i přes dosažení bankrotu, General Motors prostě nesměl skončit. Obama a vláda podnik zachránili. U nás by to bylo stejné se Škodovkou. Takže na základě globálního rozmělnění světa a nárůstu blaha máte politické programy, které jsou naprosto nic neříkající. Máte vůbec tušení, jaký je rozdíl v důchodové politice nebo v modelu zdravotnictví mezi dejme tomu ČSSD a KDU? Nemáte. Trump vyhrál volby na heslu „udělejme Ameriku znovu velkou,“ Zeman zase hájí „naše“ zájmy. Jak a v čem má být Amerika „velká?“ A co to jsou proboha ty „naše“ zájmy a v čem se specificky liší od zájmů dejme tomu Rakouska? Takže skutečný demokrat je dnešní společností vytlačen. Kdyby Pán Bůh dnes kandidoval na prezidenta kterékoli země, nebyl by nikde zvolen.

Proč si to myslíte?

Co by říkal? Že se k sobě musíme lépe chovat, že se musíme naučit naslouchat a rozumět jeden druhému, že se musíme soustředit na rovnost a přístupnost, a ne na expanzi? To vůbec nikoho nezajímá. Lidi dnes zajímá to, na co mají nárok, protože technologie a blaho nás dotlačili do kultury nárokování. A ta vznikne jen z deformace priorit.

A kde jste vy volil prezidenta? V České republice nebo ve Spojených státech?

V obou zemích.

Ale asi v žádné zemi jste zvolení prezidenta neovlivnil. Chápu to dobře, že jste nevolil ani Donalda Trumpa, ani Miloše Zemana?

To máte pravdu. Ale Clintonovou jsem taky nevolil, je totiž ze stejné mince jako Trump, jen z druhé strany. Dal jsem hlas nezávislému Johnsonovi, i když jsem věděl, že nevyhraje.

Překvapilo vás, že současný český prezident Miloš Zeman, exprezident Václav Klaus, ale i řada dalších osobností a dokonce i komunisté uvítali zvolení republikánského kandidáta Donalda Trumpa?

Překvapilo by mě, kdyby ho neuvítali. Za prvé, prezident Ameriky je stále v nejmocnější pozici na planetě, což přitahuje každého. Za druhé, ve frontě do Bílého domu vždy stojí i narcisti, kteří si chtějí zvýšit vlastní viditelnost, aby si ve vlastním zrcadle potvrdili, jak jsou báječní. Co se týče komunistů, jsou to největší populisti a lháři na světě, takže vámi zmíněné seskupení a vzájemné spříznění je naprosto logické.

Takže Trump vyhrál pouze díky deformovaným společenským hodnotám?

V každé zemi rozhodují volby o společenských hodnotách. Pokud uznáte, že dnešní společenské hodnoty se deformují, tak to samozřejmě znamená, že vyhraje kandidát, který ty hodnoty ztělesňuje.

Je tedy americká společnost rozdělena?

Je, ale ve skutečnosti jinak, než mezi příznivce Trumpa a Clintonové.

Podle čeho je tedy rozdělena?

To rozdělení je právě na ty, kteří se zhrozili, že to jediné, co mohla Amerika nabídnout světu, je Trump nebo Clintonová, a ty ostatní, kteří jim od začátku fandili. Před volbami měli oba kandidáti více negativní hodnocení než pozitivní – více lidem se ani jeden z nich nelíbil, než líbil. Clintonová Trumpovi vítězství vlastně dala, protože měla od začátku vyšší negativní hodnocení než Trump a nepodařilo se jí ho zbavit. Oba jsou však populisti, kteří upřednostňují prioritu dalšího vývoje technologického konzumerismu americké společnosti.