Je před ním mnoho pastí a nebezpečí, které připravují nejen zlí či oklamaní lidé, ale za nimiž jsou kosmokratores v ovzduší (Ef 6,12). Proto vítězství nad silami lži a smrti nezávisí jen na něm, ale na každém z vás, kdo se zapojí do modlitební mobilizace.

Předkládáme další variantu modlitby: Tajemství Božího jména.

Ježíš zaslíbil večer před svou smrtí: „Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu Mém, dá vám to.“ (J 16,23).

Na jiném místě Ježíš říká: „Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ (Mk 16,17)

Tajemství Božího jména

Pomalu s vírou pronášej svaté Ježíšovo jméno, a to přímo v hebrejském originále: „JE-HO-ŠU-A“.

Bůh Mojžíšovi v hořícím keři částečně zjevil tajemství svého jména. On je Všemohoucí, On vždycky byl a Je (JHWH) (srov. Ex 3,14). Plnost Božího jména ale Bůh zjevil až tehdy, když Boží jméno plně zjevil ve svém Synu (pozn. v Rusku má syn jméno po otci, př. Vladimír Vladimírovič). Boží jméno vyjadřuje nejen Boží podstatu JHWH, ale i jednotu a vnitřní vztah Otce, Syna i Ducha svatého a také vztah Trojjediného Boha k nám, lidem. Vyjadřuje tajemství spásy. Doslova jméno JEHOŠUA znamená: (Trojjediný) Bůh je na&s caron;e spása. Ježíš sám vyznává: „Oznámil jsem Tvé jméno, které jsi mi dal...“ (J 17,6) Jméno Ježíš (Isus) je řeckým překladem zkráceného Božího jména Ješua. Vlastní hebrejské jméno Spasitele je Jehošua. Toto jméno je Boží a svaté, o něm bylo řečeno: „Každý kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.“ (Ř 10,13)

Protože toto jméno je svaté (viz 2. přikázání: „Nevezmeš jména Božího nadarmo“), aby nedošlo k jeho zprofanování, proto v běžném vyjadřování dále používejme řecký, zkrácený překlad tohoto jména: Isus (Ježíš, Jesus). V osobní a vnitřní modlitbě můžeš ale pomalu s úctou a vírou vyslovovat toto svaté jméno plně: Jehošua.

K soustředění pomáhá, když vzývám Boží jméno v určitém pozvolném rytmu. Při slabice „JE“ si uvědomím přítomnost Boha Otce, při slabice „HO“ přítomnost Boha Syna, při slabice „ŠU“ přítomnost Boha Ducha svatého.

Samohlásku „á“ vydechujeme třikrát po sobě. Při prvním „á“ vcházím do vztahu k Bohu Otci jako do světelného sloupu, který mě zcela proniká. Uvědomuji si, že On mě stvořil a tak miluje, že dal za mě svého Syna. Při druhém „á“ se otvírám Bohu Synu, který mě křtem ponořil do své smrti. Tato Jeho spasitelná moc mě nyní spojuje se všemi pokřtěnými jako světelná horizontála. Tak mě proniká světelný kříž Boží moci, ve kterém se Bohu cele odevzdávám. Při třetím „á“ se otv&iacute ;rám Duchu svatému. Uvědomuji si, že jsem v epicentru tohoto světelného kříže Boží moci a Duch svatý ze mě v tento moment dělá prostředníka své všemohoucnosti, která nyní vychází z mého nitra a uskutečňuje Boží záměr s Amerikou.

Čím je v modlitbě těchto živých momentů více, tím intenzivněji působí Boží všemohoucnost!

Když Hospodin vyvedl izraelský národ z otroctví a vodil ho po poušti, svou přítomnost zjevoval ve světelném sloupu, který byl mezi nebem a zemí (Ex 13,21-22). Rovněž, když se Mojžíš modlil se vztaženýma rukama ve stanu setkání za národ, nad stanem se viditelně ukázal světelný sloup Boží přítomnosti (Ex 33,9).

Zkus opakovat s vírou 5 minut Boží jméno. Uvědom si, že Bůh tě vidí a slyší.