V prvé řadě je však potřeba poznamenat, že definiční kritérium recese jakožto dvou po sobě jdoucích čtvrtletí hospodářského poklesu je technické a do jisté míry zavádějící. Ve Spojených státech definuje Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER) recesi výrazně komplexněji, když bere v potaz širší paletu indikátorů včetně růstu, nezaměstnanosti nebo reálných příjmů. Z tohoto pohledu tedy německé ekonomice bezprostřední recese zdaleka nehrozí - nezaměstnanost klesla v listopadu ke 3 % (historické minimum) a těžko čekat, že by aktuální pokles růstu pocítili pracovníci výrazněji na svých příjmech. Zcela určitě ne podobně jako v období po globální finanční krizi v roce 2008.

Co tak může být pro německou ekonomiku podstatně nepříjemnější zpráva, je vývoj ve zbytku světa, konkrétně v Číně, kde poprvé za dvě dekády poklesly prodeje osobních automobilů (meziročně o 6 %). Po nedávných problémech s implementací nových emisních norem tak má automobilový sektor další důvod k obavám. Zvláště v situaci, kdy (nejen) německé automobilky v čele s Volkswagenem a Daimlerem mohutně investovaly právě v Číně, jež se má stát motorem jejich dalšího růstu, který bude kompenzovat výpadky na ostatních trzích.

Pokud by se nakonec ukázalo, že problém s emisními normami nebyl pouze jednorázovým zaškobrtnutím, nevěstilo by to pochopitelně nic dobrého ani pro českou ekonomiku. Na druhou stranu, aktuální vyhlídky německých automobilek ukazují spíše na postupné zpomalování, než prudké šlápnutí na brzdu. Pomoci by v tomto směru mohlo i oteplování v obchodních vztazích USA a Číny, proto prozatím není důvod malovat čerta na zeď. Ať už se tak německá ekonomika propadne do technické recese, nebo ne, nepůjde zřejmě o nic dramatického, ale jednoduše o další potvrzení toho, že růstová dynamika v eurozóně oslabuje.