Ta jejich pravda zase zvítězí, a jsou až tak přínosní, že zasluhují vyšívanou standardu, třetí hradní nádvoří a nikdy nekončící defilé.

NE, oni permanentně nelžou, jen věří bezvýhradně sobě a mají z toho četné bonusy rozšafně přidělované z prostředků daňových poplatníků. Proto máme politiky.

ANO, moc korumpuje, má podmanivou sílu a esprit kokainu, ty slabé intelektuálně a morálně ničí (neberou to ale jako újmu), ale pro demografické okolí běžných občanů má sílu hurikánu Irma. Těm, co jsou v oku živlu, se žije dobře a své donátory bezvýhradně podporují. Zde má své kořeny, jak se domnívám, flexibilní část Pražské kavárny.

Hledání klíčů našich voleb v magii a surrealismu

Zde bych si vypůjčil myšlenku ze souborného znázornění textu Na senzorických drahách (aneb Zaklínání dnes). „Poesie je stejně jako magie černá nebo bílá, podle toho, slouží-li podlidskému nebo nadlidskému“. Řekl v roce 1942 René Daumal.

Zkusme velké mystérium transformovat, kupodivu jednoduše, a to tím, že slovo poesie nahradíme slovem politika. A hle, kolik je zde podobností, kolik je zde nadsázky, kolik je zde naděje i beznaděje.

Na rozdíl od básní, beletrie a výtvarných děl končí každá politika ve slepé uličce lží a mafiánských praktik, které jsou (v temperatuře a chuti prošlé zmrzliny) vydávány za nové naděje. Politika je, i není, virtuální medium. Tato dvojakost ji ničí a ještě více ty, kteří tomuto manifestovanému (řečí, tiskem, obrazem) uvěřili. Všimněme si jen, kolik je nových cest, které nás chtějí vést, nových New Yorků a jim podobných míst, kde měla bezpečně zakotvit lidská naděje. Ano, přinesly v hlásaném intervalu naději na zlepšení, ale co bylo potom? Až příliš často to připomíná jízdní eskadronu od Montgomery, jak praví zpívaná balada.

A tak nezbývá než opustit tu původní a vyorat novou brázdu naděje, kde se schová včerejší beznaděj, blázince, hospicové příběhy a také slzy sirotků, žen, invalidů, seniorů, bezdomovců a dalších, které neumíme (nebo nechceme) pojmenovat. Také těch nenarozených.

Lze to změnit?

V dílčích případech jistě ano. Může zde posloužit virtuální realita a surrealismus. Takže, vhodné metody aktivace latentních procesů (prostřednictvím rituálů), a vhodný výběr aktérů. To pak může vykrystalizovat do pevných, použitelných nástrojů společenských změn.

Tak například v ČT se může (třeba již pozítří) objevit aktuální pásmo zaměřené k volbám do Poslanecké sněmovny ČR, lze doporučit tři díly. Zčásti bude obsah v parametrech politicko-společenského diskursu, ale také toho – co přinese vítr ze strnišť. A tak jsme se ocitli u konkretizace osobností, které tam budou hrát prim.

Předně, lze předpokládat, že pozvání přijmou, ve vlastním zájmu, Václav Klaus, Miloš Zeman a Vladimír Dlouhý. Naproti nim si mohou sednout ekonomové odborů Jaroslav Ungermann, Jaroslav Šulc a publicista Petr Žantovský. Z logiky věci plyne, že žádoucím moderátorem tohoto třídílného pásma bude nekompromisní boss Českomoravské konfederace odborových svazů pan Středula.

A protože pořad bude veden s přímými ohlasy diváků, tak servis z organizačního zázemí oživí a svými vstupy zajistí Jakub Železný, který může i alternovat s bossem odborářů. Proč právě on?, inu působí coby intelektuál z Holešovic a v televizním prostředí je to jeden z mála profesionálů.

Kdo bude excitovat diváky

Na tribuně by se za sociální demokraty měl objevit Lub-Zao, který se údajně (podle kuloárů) necítí ve své kůži, bez ženského alter ego. A protože studentské vůdkyně nejsou momentálně k mání, nezbylo, než požádat přátele ze Slovenska o pomoc. Naštěstí jsme pořád v magickém prostředí, a tak přichází do úvahy jedinečná nabídka hraběnky Báthory, a tou je železná panna. Je zde záměr, že Lub-Zao bude vášnivě objat přímo před kamerami – bez cirkusových triků!!

I velký Houdini by z toho dřepl (a nevstal)! Ale Lub-Zao je jiná třída, je zvyklý krvácet za práva jiných a potlačovat osobní ambice na premiéra, zájem o BIG informace a finanční prospěch.

Za odéesku naloží vétřiesku Marek Bebe, chce se prý pochlapit a zbavit nálepky přílepkáře zákonů. Jeho dějový vstup bude (v duchu rodinných tradic) předtočen a promítnut (ve zkrácené verzi) v hlavním pořadu. Případní aktivní občané pak mohou ještě dodat své náměty, ale musí si pospíšit. Lze předpokládat, že nápady z terénu budou na „Kafky“ jen pršet. Režii třídílného pořadu to jen prospěje.

A protože lidé mají rádi odměny, tak ani v tomto případě nepřijdou zkrátka. Nadnárodní logistické řetězce (s jejich tupými, mrožími akcemi) padnou do tenat vlastní neschopnosti. To bude nadále monitorovat neúplatný ministr zemědělství Marián Jurečka – a tečka!

Odměny pro aktivní občany

Co přichází do úvahy pro nápadité spoluaktéry televizního pořadu? Zaprvé, týdenní stínování manažera, v tomto případě Marka Bebe, ovšem bez zavřených dveří typu: Zde počkejte, projednáváme vážné věci. Lze spojit s flagrantním ne/lhaním druhu: jedná se o služební, státní tajemství, zájmy politického klubu, závazný řád Sněmovny, osobní kredit a podobně.

O trochu méně přitažlivé bude pro vylosované aktéry 14denní angažmá v pozici okresního tajemníka ČSSD. A protože je to současně velká neznámá (ve financích, v personálních požadavcích, pracovní době apod.), tak lídrem a moderátorem tohoto poznávacího procesu bude, jistě ne trilobit české politiky, profesor ústavního práva Zdeněk Jičínský. Svoji nominaci si v zásadě zajistil sám, článkem: Jičínský: ANO a ČSSD by mohly pokračovat.

Výstřižky z pláště současné reality

Makroekonom Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Šulc je názoru, že těžké miliardy odcházejí do zahraničí, a Češi jsou v Evropě bráni za žebráky. Rovněž nepovažuje za účelné, abychom dováželi na práci Vietnamce, Mongoly, Ukrajince ad.

V rozhovoru pro Parlamentní listy dotyčný odborník říká: „Ve srovnání s německými a rakouskými platy jsou ty české stále žebrácké.“ Nezapomněl dodat, že možnosti vlády ovlivňovat situaci v zemi jsou tím nižší, čím více se připravuje o majetek v energiích i infrastruktuře a přenechává ho soukromému sektoru.

V podobném duchu hovoří i další analytik Jaroslav Ungerman. Deset Ukrajinců v jednom bytě, bídné mzdy. Takový život po našich lidech nikdo nemůže chtít, reaguje elitní ekonom na Vladimíra Dlouhého a účtuje s ničením našeho průmyslu. V závěrečném odstavci ještě názorně dokládá.

Neměli bychom však zapomínat, že je to především průmysl, který naši zemi živil v minulosti a musí jí živit i v budoucnu. Na to ti, kteří profilovali hospodářskou politiku v devadesátých letech, zapomněli, resp. to vůbec nechtěli slyšet. V současnosti – po tolika zkušenostech – bychom průmysl měli chránit a rozvíjet tak, aby se postupně navrátil do postavení, které měl v minulosti. To je však o zcela jiné hospodářské politice. A především o politicích, kteří pochopí, že průmysl je základem národního hospodářství a hospodářské síly a ta, jak známo, je zárukou svobody.

Závěr statě

U příležitosti voleb do Poslanecké sněmovny České republiky bychom si mohli uvědomit, že už ze základní školy umíme používat matematický znak pro odmocnění. Která odmocnina „hlásaného“ to bude u koalice, a která u opozice, neumím říci. Je to na každém z nás volitelů.

Zdroje

Soubor kratších materiálů nazvaný Na senzorických drahách, aneb Zaklínání dnes. Analogon (I-2017), s. 70.
Rovenský, J. Jičínský: ANO a ČSSD by mohly pokračovat. Právo, 1. září 2017, s. 2.
Parlamentní listy 3. 8. 2016. Češi jsou v Evropě za žebráky. Rozhovor s makroekonomem Jaroslavem Šulcem.
Parlamentní listy 23. 8. 2016. Rozhovor s Jaroslavem Ungermanem. Téma průmysl včera a dnes. Skutečné potřeby pro naši prosperitu.

Pustil jsem se do tématu, které jsem možná nezvládnul, ale nedá mi nepouštět se do takových věcí, mám jisté závazky k živým, ale i těm co přešli na druhou stranu, nicméně mě nadále ovlivňují.

Tento článek věnuji panu Oldřichu Pospíšilovi (1948), kamarádovi, který mě přivedl k novinařině a jisté formě sociálního myšlení a reálnému znázorňování prostředí. Byl konstruktérem měření a regulace (závod 45- automatizace, Nová huť KG), i konstruktivně jednajícím a píšícím člověkem, výborným fotografem a člověkem, jež se nebál říci svůj názor (byť vyloučený z KSČ). Původem byl z Olomoucka, ale v Ostravě se dokonale zabydlel a byl jí výrazným přínosem.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami