Je proto nezbytné tázat se, zda se jedná o muže s pevnými a nezaměnitelnými intelektovými a morálními obrysy, anebo je to rosol v krabičkách nařízení EU a oltáříček, na němž jsou permanentně obětovány zájmy a budoucnost České republiky nejrůznějšími modloslužebníky? 

Jasný občanský názor na tohoto politika nedávno tlumočil pan Radek Indrst ve Fóru čtenářů deníku MF Dnes, a to v příspěvku Sobotka nemá pevné postoje (31. 8).

Pro krátkost a výstižnost jeho reakce není od věci se s ním seznámit. Premiér Sobotka se nikomu v ničem nevzepřel, ani kancléřce Angele Merkelové. A ohledně migrantů už vůbec ne. Odmítl kvóty, které jsou už beztak mrtvé, jinak nic nového. Jediné, co k migrantům řekl, že si tady nepřeje silnou muslimskou komunitu, ale slovo „silnou“ nespecifikoval. U něj se žádný pevný, konkrétní postoj čekat nedá.

Není vyloučeno,že Bohuslav Sobotka je už dnes natolik predeterminovaný, navenek však neurčitý, že je vyloučen z jistých procesů, které by měl naopak řídit. Takže by měl přijít někdo nový, neomšelý a kognitivně vyspělý, se zkušenostmi z praktického života.

Takový člověk by provedl spolu s odborníky revizi dosud neúspěšných hospodářských a sociálně humanitních procesů. Takže by vyjmul zpod kompasu politiky ČR dva dezorientující magnety: EU a transatlantickou ne/vazbu. Likvidační nařízení z Bruselu, podporované našimi blazeovanými politiky, chronicky ohrožuje (už od dob Václava Klause) naše národními zájmy. Vzniká i zásadní otázka vůči sousedům. Berou Poláci a Maďaři v rámci Visegradu ČR za rovnocenného partnera?

Tragickými a letitými příběhy jsou „naše“ zemědělství a potravinová soběstačnost, nedostatek vláhy, intenzivní (snad cílená) likvidace ornice, vše ve prospěch nadnárodních společností! A tady vstupuje do antického dramatu politická strana KDU-ČSL, která, podle některých, je (hadím) jazýčkem na vahách politického dění.

Že jsem příliš odbočil od letošních krajských voleb? Nejspíše nikoli, vždyť KDU-ČSL je součástí koalice, kterou Sobotka údajně vede. Případ silného nechtění respektovaného odborníka na agrární problematiku Miroslava Tomana je ještě v čerstvé paměti. Proč ho Marian Jurečka (až zoufale) nechtěl coby náměstka, je dostatečně známo, jen si to připomínáme, než nás docela svážou nadnárodní zásobovací řetězce. Snad ne v přímé režii velmi plodného Mariána Jurečky.

Transatlantická vazba natvrdo

Že je prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, upřímný přítel americké investiční banky Goldman Sachs, a všech větrů vanoucím z atlantické strany, je zřejmé. Jenže běžní občané citlivě vnímají přesměrovávání českých korouhviček v politice, které je daleko konkrétnější, než je navenek prezentováno. Lidové noviny přinesly 2. ledna celostránkový rozhovor Jana Žižky s tímto prominentem české politické a hospodářské sféry pod názvem Dříve či později tu uprchlíci budou.

A tak možná docházíme k jednomu závažnému faktu, který vychází od Miloše Zemana. Jedná se o cesty po krajích ČR. Přičinlivý Bohuslav Sobotka ho napodobil.

Avšak když dva dělají totéž, není to totéž. Tento slogan se v daném případě projevuje velmi kontrastně. Zeman je schopen vést diskurs v podstatě o čemkoliv.

Predisponuje ho k tomu osobnostní vybavení, zkušenosti politika a několik kilometrů přečtených knih, zahraničních časopisů a analytických materiálů. Ze svého mozku je může vytáhnout a v kontextech aplikovat. Co může Sobotka?, tento muž bez emocí, za což bývá pochlebníky chválen. Ten mu akorát může… (zdvořile řečeno, závidět). 

Jestliže tedy pan premiér nemá, kromě řemeslného umakartu, co položit na stůl, pak bude zřejmě lepší, když se bude více zdržovat na Úřadě vlády a teprve, po řádném výkonu funkce svěřené mu parlamentní demokracií, v Lidovém domě. Tak se aspoň zčásti omezí dojem, že je finančně i lidsky silně nadhodnocen. I on má (snad) ve svých hemisférách načteno, něco ze zásad Mladých sociálních demokratů, něco ze svých sekretariátů, něco od svých poradců. Jenže, mnoha skupinám obyvatel, příkladně seniorům, invalidům, lidem bez zaměstnání nebo pracujících za žebrácký groš (nečti gross) jistě připadá, že Sobotka není jejich kafe, ale nanejvýš polévka ze sáčku a rohlí, ráno/ večer. Navíc, kdo má děti školou povinné, kterým nemůže dát pořádnou svačinu do školy, zaplatit oběd ve školní jídelně a přihlásit je do kroužků, ten má na včerejší i dnešní korupční politiku velmi jadrný názor.

Ostravská konglomerace vsakuje včerejšího financiéra (OKD, D-47)

Čas, kdy Bohuslav Sobotka vykonával strážce státní kasy je vnímán velmi rozporuplně. Někdo ho v masmédiích označil za nejslabšího ministra na tomto postu. Nechtěl bych tato slova vkládat do úst Miroslava Kalouska nebo Vlastimila Tlustého, oba vědí svoje.  

Lidové noviny zveřejnily (12. 8., s. 1 a 13) příspěvek Věřitelé prozatím OKD podrželi. V graficky podporovaném textu se praví: „Doslova na poslední chvíli byl odvrácen konkurz OKD, který by s největší pravděpodobností znamenal propuštění desítky tisíc lidí“. Současná pomoc státu, „půjčka“ okolo 800 milionů, toho už moc nevyřeší.       

Možná by pomohla (pro pamětníky, archivy a studenty sociálních věd) panelová diskuze ve složení: Václav Klaus, Zdeněk Bakala, Bohuslav Sobotka, Radek Pokorný, Leo Louda (insolvenční správce). Úvod by obstaral Václav Klaus, který by divákům přiblížil první část privatizace OKD, o které se skoro nemluví.

Moderování, jistě nadprůměrně sledovaného televizního pořadu z Ostravy, by se mohla ujmout nějaká investigativní novinářka. V salónku vedle by byli nájemci bytů z řad bývalých horníků a jejich pozůstalých. Ti by měli přednostní právo vznášet dotazy v čase přípravy tohoto pořadu, ale i dále. A tak by dost možná vyplynuly navenek i skutečnosti, jakože Sobotka nezachraňuje residuum bývalého těžebního černouhelného gigantu, ale vlastně sám sebe. V konotacích Ostravské aglomerace by někdo mohl vznést dotaz na tragický průběh cestního spoje D-47 a nákladů s tím spojených.

Občan s analytickým zaměřením by to vše mohl vnímat tak, že zkušený právník Bohuslav Sobotka byl tehdy nominován na ministra financí proto, aby vyspravil státní kasu po nájezdech pravicových sil a omezil korupci. Jemu nepřátelské síly však tvrdí, že naopak, právě za něj došlo k rekordnímu zadlužení ČR! Na základě tohož by byl přizván do panelové diskuze také expremiér Vladimír Špidla.   

Lidové noviny (3. října 2014) reagovaly na roztodivné dění okolo D-47 fundovaným článkem šéfredaktora Istvána Léka pod názvem Kdo odmítá komisi k D47, bojí se. Úvodní odstavec je velmi poučný: Zřízení parlamentní vyšetřovací komise k dálnici D47 se opět nepovedlo, další kolo čeká poslance za tři týdny. Je až komické sledovat, jak se někteří politici bojí říct, že komisi nechtějí, ale zároveň její vznik odsouvají. Objevila se i novinka. Snaží se nás přesvědčit o zbytečnosti komise, a to z důvodu, že kauza je nyní projednávána rozhodčím soudem, a není tedy prý vhodné, aby se parlamentní vyšetřovací komise do dané věci vměšovala. Přitom už samo o sobě je skandální i to, že státní organizace Ředitelství sinic a dálnic (ŘSD) v minulosti při uzavírání s mluv se stavebními firmami přistoupilo na to, aby byly spory řešeny Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR.

Nejen úvodní odstavec Istvána Léka je poučný. Poučný je celý text a také faktické pokračování této kauzy. Před časem totiž olomoucké vrchní státní zastupitelství tento případ definitivně odložilo. Ale co, jen tři miliardy, kdo by se zdržoval maličkostmi…

Ostravská konglomerace, aktuální záběry, kamera švenkuje

Tiskový orgán KSČM deník HALÓ zaznamenal (24. 8.) situaci ve významné firmě Vítkovice Holding: Další Vítkovická firma krachuje. Článek v zásadě pojednává o třech insolvenčních řízeních do vítkovického holdingu Jana Světlíka. Autor (ici) připomíná, že celá skupina měla loni obrat zhruba 14 mld. Kč a konsolidovaný zisk 479 mil Kč. Vezme vláda konečně na vědomí, že Světlíkův holding dává práci přibližně osmi tisícům lidí v kraji postiženém krizí, navíc tyto výrobky mají přidanou hodnotu, která je vyšší, než je v ČR po roce 1989 „zvykem“.

Nelze dost dobře pojednávat o kraji bez jeho dosavadního hejtmana. Parlamentní listy uveřejnily 9. 9. rozhovor s Miroslavem Novákem. Byl uveden pod názvem: My řídili kraj jako firmu už v době, kdy Babiš o politice nic netušil. Promlouvá hejtman z drsného kraje.

Tento materiál nehovoří jen o průmyslové zóně Barbora na Karvinsku, zmiňuje i překračuje komplikovaný vztah Miroslav Novák versus Andrej Babiš. Text je tak podrobný, že je zbytečné pouštět se byť jen do malého komentáře.

Inu třikrát měř a teprve pak si obleč dres ligového hokejového týmu a přidej rázovitou řeč a mastné kulisy. Jsme tím u jistého videoklipu, který trval v masmediálním prostoru sotva dva dny, pak byl stažen z oběhu. Člověk ve vrcholové politice se jen málokdy vyhne kritice a osočování. Vždy jde (ex post), někdy i předtím, udělat něco jinak a lépe. A tak zatímco údajná směnka na 1,8 mil z relaxační herny nijak Novákem nezatřásla, podobně telefonní odposlechy jeho „podnikatelských“ aktivit, tak tento klip byl dýkou do zad.

Lze jen těžko uvěřit, že by Lidový dům neměl o tomto klipu a konečném vyznění jasnou představu. Pokud však měl, tak by bylo možné již nyní, na nejbližším plénu, předat onu nemovitost včetně parcel pod křídla insolvenčního správce. Vzal by tuto funkci JUDr. Zdeněk Altner? ČSSD by pak mohla vystačit se stanem z bavorských pivních slavností, jistě by ho Bavoři převedli se slevou.

Co s demokracií v pojetí socdemáků, co se Sobotkou?

Je zbytečné, aby se tento extrémní sympaťák zaklínal dobrými záměry. Jak dobře známo, rozhodují činy. Zdá se, že to byl právě ON, kdo „prokonal“ celé role papíru ze Štětí, kdo mu ještě dále naletí?

Ze záměru obhájit sedm hejtmanů už nejspíše letos sešlo. Řeči, jak se strana semkne, a jak to zvýší její bojovnost, jsou dobré leda pro Jaroslava Foldynu. Oním boxerským pytlem se však nestane posledně jmenovaný, ale dosud nepřipravený Sobotka, který vstoupil do ringu krajských voleb a nyní je „na ručník“. ČSSD měla šanci stát se u nás platformou demokracie. Jenže mnoho lidí a málo funkcí, jak říkají zevnitř ti, co jsou zde dvacet a více roků. Také letitý záměr posouvat nahoru ty, kteří na to mají hlavu a morální zázemí – už mnohokrát ztroskotal. Pořád zde existuje rychlovýtah k moci (viz grémium), nikoli otevřený oběhový páternoster, kde je vidět: kdo jede, jak se tváří a jakou složku svírá v ruce. 

Účast, necelých 35 procent u krajských voleb je vyjádřením jistých postojů, které ve společnosti sílí!

Dovětek

Řada českých občanů důvěřovala plukovníku Robertu Šlachtovi a jeho spolupracovníkům. Ministr vnitra Milan Chovanec, 1. statutární zástupce předsedy ČSSD měl jiný názor. I zde, jak se domnívám, vznikla tenze mezi názory občanů a politiky. Ale nejen běžní občané reagovali na Roberta Šlachtu pozitivně. Jak známo, než docela svlékl uniformu, tak se objevil na Hradě. Co ta negociace znamenala ukáže (možná) čas. 

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.