Finanční gramotnost je soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti. Finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace. Evropská unie i Česká republika si stěžují na nízkou míru finanční gramotnosti obyvatel a připravují projekty, samozřejmě placené z veřejných rozpočtů, které mají tuto laťku zvednout.

Staré latinské přísloví praví „Verba movent, exempla trahunt" - Slova hýbají, příklady táhnou. Není proto lepšího výukového programu pro finančně méně gramotné občany, než vlastní reálný, nikoli vymyšlený, příklad z praxe. Názorná ukázka toho, jak hospodařit, jak se postavit k penězům a jejich správě a jak reagovat v reálném čase na měnící se situaci kolem. Dvojnásob to platí v případě, že po někom něco chcete, tedy že v době celospolečenské krize, zasahující téměř všechna odvětví napříč, například požadujete po lidech jejich vlastní zodpovědnost, nebo snad dokonce vyšší míru solidarity. Ona totiž, jak praví další přísloví, ryba smrdí (případně jistě může i vonět) od hlavy.

„Je to úsporný rozpočet," poznamenal eurokomisař pro rozpočet Lewandowski. „Opravdu se mi ulevilo, že jsme se dohodli. Dohody jsme dosáhli jednomyslně," uvedl zástupce polského ministerstva financí Jacek Dominik a dodal, že „vzhledem k úsporným opatřením v členských státech musíme prakticky zvažovat každé euro". Taková slova padala po shodě politiků všech členských států Evropské unie po jednání s Evropským parlamentem, které trvalo sedmnáct hodin. Skvělé, řekl jsem si. Možná se opravdu nakonec trochu probrali a v reakci na měnící se hospodářskou situaci v Evropě chtějí jít příkladem finančně méně gramotným občanům, a proto po pečlivé analýze dosavadních nákladů došli konečně k potřebě nižších výdajů, než byly doposud.

Když jsem došel k větě Dominikově, že „dokonce i v časech úspor se musí účty řádně platit. Rozpočet se nemůže stát rukojmím kvůli finančním problémům členských států,", pojal jsem podezření, že můj optimismus je možná předčasný. Když jsem došel na konec té budovatelské zprávy, že úsporný rozpočet Evropské unie na rok 2012, kdy musí EU podle slov svých představitelů „vážit každé euro", bude zvýšen jen o 2%, a že tento výsledek sedmnáctihodinového jednání označili evropští političtí lídři za „uskrovnění se v době probíhající hospodářské krize, které hrozí prohloubení v příštím roce", bylo vymalováno. Už se jen těším na nový unijní program, zajišťující vyšší míru finanční gramotnosti občanů, který nám všem, zjevně naprosto finančně negramotným, bude vysvětlovat význam pojmů „úspora" a „šetření". Těším se na série pořadů, dotovaných z EU a kofinancovaných z našeho státního rozpočtu, které nás naučí konečně hospodařit a zacházet s penězi podle toho, jak se mění naše situace.

Mimochodem, jako facku lidem v Evropě považuji stále omílané sdělení zastánců unijní integrace a harmonizace, že EU, na rozdíl od členských států, hospodaří s vyrovnaným rozpočtem. Radostné sdílení takového přesvědčení, které zcela opomíjí fakt, že je to na úkor deficitních rozpočtů členských států, považuji já osobně za největší skutečnou finanční negramotnost, bohužel i s fatálními důsledky pro ty, kteří mají rozum.