Podíváme-li se na volební preference stran a hnutí od různých ústavů, tak vyjma prvního místa hnutí ANO, u ostatních se nestačíme divit, jak u různých ústavů jsou rozdílná získaná procenta hlasů, a to i s ohledem na připouštěnou chybu. Pro naše poučení nám ČT pořádala, dalo by se skoro říci zábavný pořad, s politiky ze stran, které by se měly dostat do Poslanecké sněmovny. Mluví tam všichni, co by se mělo udělat a čemu by se mělo zabránit. Člověk se nestačí divit, proč se tak nestalo, když byl ten či onen politik nebo strana u moci, kdy tak mohl učinit. Někdy se volič nechá vyprovokovat a nalezne si přehled, jak který poslanec o čem hlasoval, a diví se podruhé a mnohem více. Ale to už bylo a uplynulo, možná to tehdy ti poslanci ani nevěděli.

Co vyplavalo, za poslední volební období, průšvihů. Ani se věřit nechce, čeho se poslanci, potažmo strany dopustili. Co se snad někdy bude také řešit a možná i napravovat. Jen namátkou některé privatizace, jindy zase prodeje, případně nákupy, také třeba funkční zařazení, popřípadě platy, k tomu zlaté padáky, v posledních letech imigrace, školství, a člověk si nevzpomene honem, co ještě.

Úplně bez mého přičinění se mi v posledních dnech najednou nabídlo srovnání. Každý, kdo víckrát jel z Mohelnice do Olomouce, ví, že první odbočka vpravo za Mohelnicí, je do Loštic, kde se vyrábí a také prodává sýr, který díky nevšední laskavosti Evropské unie smíme i nadále nazývat Olomoucké tvarůžky, popřípadě syrečky, jak jej po řadu desetiletí, ne-li staletí nazývali naši předkové. Před pár dny jsem tudy jel a zastavil se pro ty syrečky, které i přes nárůst jejich ceny z cca 1,50 Kč na 30,- Kč, mám stále rád.

Při odchodu s nákupem, mě chytil u dveří jeden z prodavačů a mávaje černou peněženkou, mi sdělil, že jsem ji zapomněl při placení. Ukázal jsem mu mou peněženku hnědou, abych ho přesvědčil, že svou mám a šel na parkoviště, kde pasažéři vedlejšího auta do něj zrovna nakládali nákup. Zeptal jsem se jich na tu peněženku, a když všichni zkontrolovali věci, babička zjistila, že je bez ní. Po chvíli byla přesvědčena rodinou, aby pro ni šla. Sotva vyšla na cestu, vyběhla z prodejny jiná prodavačka, volaje, že nám nese zapomenutou peněženku. Babička ji, díky hluchotě minula bez zájmu, a marně na ni volali její spolucestující, ke kterým se po doběhnutí přidala i ta prodavačka. Nakonec ji přivedl jeden z řidičů, který tu též parkoval, babička převzala peněženku, prodavačka odešla zpět do prodejny, všichni nasedli do aut a rozjeli se spokojeně ke svým cílům cesty, popřípadě domovům.

Během asi 10 minut přítomní zjistili, že stále lze jednat poctivě, nemusí se připomínat jiným jejich povinnost, uplatňovat nárok na odměnu, či vůbec na cokoliv jiného. Zmíněné jednání povstalo z toho, že kdysi těm prodavačům někdo nezapomněl vysvětlit, co je poctivost, a že se jejím dodržováním lépe žije na světě. A když už začali s ní oni, automaticky se přidali i další. Nikdo v ten okamžik nepřemýšlel, co za to, ani zda by to neměl udělat někdo jiný. Nevím ani, kolik ti prodavači a prodavačky berou. Patrně méně než ti poslanci, kteří mají takovou starost o státní rozpočet a volají o potřebě šetření, dojde-li k hlasování o valorizaci důchodů, pomoci rodinám s dětmi, zvýšení výdajů u zdravotnictví a jiné tzv. sociální výdaje. Jak jinak poslanci hlasovali, jednalo-li se o jejich platy nebo náhrady. Co kdyby se aspoň jednou zeptali těch prodavačů, proč jednali tak, jak jednali, a kdyby to potom zkusili také.

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad