Směřujeme k tomu nejen v jednom oboru, ale multidisciplinárně. Dramaticky vypadá nejen vývoj v poznání pravidel kvantové fyziky, ale i k možnostem ovlivňování vývoje druhů prostřednictvím genetiky. Lze prognosticky na základě počítačového modelování situací předpovědět důsledky těchto zákonitostí? Tedy model, který není teď a tady, pouze varianta - vějíř možností a předpokladů? Jaké jsou vstupní entity, které je do modelování možno zadat?

Jsou (podle mne) minimálně dvojího druhu:

• ty které jsou skutečně ověřené, ber kde ber (statistika řad, výsledky, které lze doložit, řady dalších, zjevných entit)
• ty, které jsou sice např. matematicky doložitelné, ale neověřené v praxi, protože zatím na to nejsou vhodné prostředky

Shodnout se na tomto závěru nemusíme. Co je ale jistota? Jistotou je, že tyto řízené procesy probíhají na interdisciplinárních úrovních, bez možnosti je například včas zastavit. Jsou snílkové, kteří spoléhají na "vyšší princip mravní", který už tolikrát zklamal. Také další zoufalci, kteří doufají, že jsoucno a vesmír jedno je, a těší se na potvrzení teorií typu Gaia (new age a podobně).

Ne, takhle to opravdu nefunguje a fungovat nebude. V žádném případě prognostiky. Proč ne? Jednoduché. Lidskému konání v naprosto převažujícím případě nevládne empatie, ale touha vítězit. Doufám, že nemusím uvádět příklady. Dále, historii vždy píší vítězové, nikoliv poražení, i kdyby 100x měli ti poražení na své straně něco jako právo.

Nejsme jediní tvorové v tomto prostoru, kteří jsou schopni uvědomit si sami sebe. Jsme však asi jediní, kdo jako druh je výhledově schopen klonovat (biologicky, technicky...) ne zrovna homo sapiens, ale samoučící se systémy, které by byly výrobně jednoduché a autonomní. Autonomní ve smyslu rozhodovacím, ale se schopností vzájemné koordinace pro zájmy celku. (To je totiž to, co lidé v širším pojetí neumí, a nemají to ani ve své genové výbavě, díky například pudu sebezáchovy).

Co s tím? Ve světě, kde drtivá většina těch, kteří přijdou, zase odejdou a zůstanou po nich pouze výrobky a výkaly? Ovládáni "stádním konformismem", jak to pěkně pojmenoval třeba Erich From? Kdo "nám" řekne, jak řešit rovnice o tolika neznámých?