To vše nehledě na relativně slušná čísla, která zvyšují sázky na růst amerických sazeb a ženou vzhůru americké krátké výnosy. Silný maloobchod a vyšší jádrová inflace vyhnaly v pátek dvouletý americký výnos poprvé za posledních devět let zpátky nad 2 %. Dolaru to ale překvapivě neposkytuje prakticky žádnou útěchu.

Vtip je v tom, že velice dobrá čísla chodí také z dalších vyspělých ekonomik - především z eurozóny a z Japonska. Investoři tedy daleko více než vyššími americkými výnosy žijí možností obratu v měnové politice v eurozóně. Jsou tak velice citliví na byť jen kosmetické změny v komunikaci ECB - jak ostatně v uplynulém týdnu ukázala pozitivní reakce na zápis z posledního zasedání ECB. Trhy také předpokládají, že pro odhodlání ECB otočit kormidlem je důležité vidět v Evropě klidnou politickou scénu. Důležité pro ně proto budou blížící se italské volby a také schopnost Angely Merkelové postavit v Německu novou vládu - euro proto reagovalo velice pozitivně na páteční zprávy o průlomu v jednáních o velké koalici.

Dolar přitom v posledních letech těžil právě z předpokladu, že ve zbytku vyspělého světa zůstane měnová politika “super-uvolněná” a dolar bude jedinou lokalitou nabízející rozumně rostoucí výnos. S ohrožením tohoto předpokladu začíná mít dolar problém. Samotný příslib vyšších výnosů vůbec nestačí a tím pádem i na daňovou reformu Donalda Trumpa se nemusí dolar dívat pozitivně. Ta sice na jednu stranu slibuje rychlejší utahování měnové politiky. Pokud to ale dolaru v “nové situaci” nepomáhá, mohou se dolaroví investoři nakonec ještě vylekat, že trh zaplaví více amerických dluhopisů, které budou hůře hledat kupce…, to problémy dolaru ve finále může ještě přiživit.

Jan Bureš, ekonom