Včera, 28. ledna umožnila druhá neviditelná (ideová) nit setkání těch, kterým bylo souzeno nehledě na dobu, místo a podmínky připomenout si život, dílo a dědictví JUDr. Jana Jiřího Rückla (1900 – 1938). V modifikované formě se uskutečnilo pracovní setkání místo původně plánované velké konference pod záštitou Dominika kardinála Duky OP., Mons. Charlese Daniela Balwo (apoštolský nuncius v ČR), Mons. Jana Graubnera (arcibiskup olomoucký, předseda ČBK a velkopřevor České magistrální delegace Řádu rytířů Božího hrobu a dalších). Protože na 28. listopad plánovaná velká konference musela být ze známých důvodů odložena na neurčito, zmínil jsem se v několika médiích zveřejněném příspěvku (napsaném 29.11.2020) nazvaném Letem světem (1) o osobnosti a životním osudu JUDr. Jana Jiřího Rückla, dnes bohužel polozapomenuté epizodě českých dějin s nadčasovým významem.

Přepisování dějin, úpadek kvality vzdělání a komplexní výzva covid-19, včetně vakcínové rulety odvlékají pozornost politiků, občanů a studentů od dění ve světě. Kromě toho vstup vzpomínkám, historii a zdravému rozumu na veřejnou scénu je dnes prakticky znemožněn. Proto si dovoluji připomenout v této formě tři na první pohled nesouvisející, ale důležité skutečnosti: 1) Jan Jiří Rückl, československý prvorepublikový průmyslník, právník, filozof a odborník na vědeckou organizaci práce. 2) Papež František, autor knihy, která je od 1.12.2020 nabízena v angličtině pod názvem Let us dream a od 4.12.2020 v němčině pod názvem  Wage zu träumen (Dovoluji (si) snít). 3) Církev a její role ve společnosti (minulé, současné a budoucí) s různými hospodářskými, politickými a hodnotovými systémy. 

Včerejší setkání těch, kterým bylo souzeno nehledě na dobu, místo a podmínky připomenout si život, dílo a dědictví Jana Jiřího Rückla se uskutečnilo bez narušení vládou přijatých omezení v profesionální, přátelské, a jak se mi jeví z reakcí účastníků, vzájemně obohacující se atmosféře. I proto se v ní mohla zviditelnit nadčasovost významu pojmu vztah (státu, církve a osobnosti), nadčasovost širokého vzdělání (jazyky, filozofie a politika) a nadčasovost umění skloubit víru a podnikání s politickou aktivitou tak, aby tato trojice odpovídala duchu moderní doby. Ten charakterizuje mimo jiné nutnost být trpělivým, diskrétním a aktivním, ne pasivním.

V kontextu uvedených nadčasovostí – vztahu, vzdělání a umění skloubit na první pohled si protiřečící, se nacházejí konkrétní témata. Některá z nich popíši podrobněji v jednom z příštích příspěvků. Po vydání kolektivní monografie, jejíž editory jsou JUDr. Jan Kotous a PhDr. Michal Pehr, PhD bude možné si udělat ucelenější obraz o osobnosti Jana Jiřího Rückla, ale i o možnostech obohacení probíhajících politických procesů v ČR a ve vztahu k zahraničí, včetně vztahu k USA. Dnes se omezím pouze na krátký přehled témat, která se mi jeví aktuální.

1) Idea Československého státu. 2) Nemožnost studovat a ukončit univerzitní studia v Mnichově v době, kdy byla ČSR považována Německem za nepřátelský stát, a následky: přejezd do Paříže, rozšíření kruhu vlivných osobností, kontaktů a zkušeností. 3) Odmítnutí žádosti vzdělaného člověka o přijetí do služeb MZV ČSR. 4) Rückl - Skutečný komoří jeho Svatosti Pia XI, Náměstek Latinského Patriarchy Jerusalemského. 5) Rückl, Masaryk a volba prezidenta republiky Beneše v roce 1935. 6) Rückl a jeho role při řešení vztahu vlády s KSČ. 7) Rückl a československá diplomacie při tvorbě vzájemných diplomatických vztahů mez ČSR a Svatým stolcem v porovnání se snahou o dosažení dohody mezi ČR a Svatým stolcem po  - roce 1993. 8) Spolupráce Rückla se slovenským episkopátem s příklady důležitých a humorných příběhů. 9) Rückl jako politický lobbyista. 10) Historické paradoxy na příkladu podpory Beneše Jozefovi Tiso (1887 – 1947), úmluva o vytvoření lepších vztahů mezi státem a církví (z roku 1928) atd. 11) Právní problematika, včetně čl. 10 Ústavy ČR, článku 16. smlouvy se Svatým stolcem, aplikační přednost před zákonem, otázka suverenity státu apod.

Uvedená témata nutně vedou k hodnocení trojic: 1) Stát v nezvratném odcházení (na Západě nehledě na jeho přechodné znovuobjevení v době covid-19) – církev (mající čas, vědění a proto i moc) – občan (v nejistotě, strachu a marnosti, ale s možností volit vlastní hodnoty). 2) Kognitivní kapitalismus – Svatý stolec – role Svatého stolce v historii politického a hospodářského života společnosti. 3) Autonomie – kooperace – svoboda (státu, církve občana) teorie a praxe, dnes a zítra.

Protože mnohým z nás a mladé generaci především se často jeví jako správné pouze to, co si přejeme, připomínám Lady Gaga (1986, rozená Stefani Joanne Angelina Germanotta), která zpívala (ne náhodou) hymnu USA v rámci inaugurace prezidenta Bidena: Všichni dávno víme jednu důležitou věc: skoro nic není takové, jak se to jeví. A také Jana Nerudu (1834 – 1891): Čas jsou prý peníze, ale peníze se nerovnají času, bez peněz se dá ještě vždy mnoho udělat, bez času nic. Souhlasu netřeba. 29.01.2020.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele