Podle mého hodnocení situace a představitelných scénárií vývoje není podstatné, co říkají akademici, protože vztah mezi ČLR a USA v každém případě buď již má, nebo bude v představitelné době mít přímý vliv na Taiwan, Severní Koreu, Japonsko a Jihočínské moře. Ale i nepřímý vliv na situaci ve Střední Asii, především v předvolebním Kazachstánu. Tam se mají konat prezidentské volby v 2020. Zde končí legrace. Na pořad dne přijdou po koncepčních sankcích, více konkrétní akce USA na mnoha úrovních. A je prakticky jedno, bude li prezidentem USA Trump bez impeachmentu, nebo s impeachmentem, nebo někdo jiný. Proč? Dnes nabízím pouze jeden z mnoha důvodů: Někteří poradci prezidenta Trumpa hodnotí hospodářskou situaci ČLR jako vhodnou pro změnu vnitřní a zahraniční politiky ČLR pomocí vnějšího tlaku. Nepodceňuji americké poradce, protože nemohu dokumentárně dokázat, že se mýlí. Kromě toho nevím, zda li mají alternativní plán. Jestliže ho mají, tak je to pro případ, že se mýlí v době, kdy válečný vlak nabírá rychlost a nedovoluje bezpečný vstup ani výstup během jízdy nikomu. Kolaps se přiblížuje rychleji. Než k němu dojde, zamysleme a zasmějte se jako já, po obdržení této zprávy: If Trump is impeached Pence becomes president. Pence pardons Trump and appoints him Vice-president. Pense resigns. Trump becoms president. And appoints Pence as his Vice-president. Liberal heads explodes. Pro mnohé epředstavitelné se ale může dnes stát realitou.

Osobně nemám důvod věřit, že prezident Si se nachází v neočekávané situaci a vně kontroly procesů rozhodování, nehledě na zřejmé podcenění konání prezidenta Trumpa a z podcenění vyplývající a identifikovatelné strategické chyby. To indikuje v poslední době označování prezidenta Si jako??. V podstatě to znamená majestát, jeho vznešenost, velebnost. Nehledě na skutečnost, že fotografie prezidenta Si se neobjevila na titulních stránkách novin od 29. Července až do poloviny srpna 2018. V roce 2017 tomu bylo podobně (od 3. do 18. Srpna). V roce 2016 nebyla zveřejněna fotografie prezidenta 1. ani 2. Srpna, v době oslav ČLA. V tomto roce, kdy se v ČLR připomínalo 1. Srpna 90 let od vzniku ČLA tomu nebylo jinak. Za to byla zveřejněna fotografie prezidenta Si ve spojení s vedením jednání o budování KS v ČLA (které se uskutečnilo mezi 17 a 19. Srpnem). Na fotografii (ve spojení s důležitým politickým tématem) se mi jeví prezident Si jako odpočinutý, hubenější a sebevědomý. 

Nakolik tomu přispívá pro administraci neočekávané zrušení cesty ministra zahraničí Mike Pompeo do KLDR prezidentem Trump, nevím. Podobně je tomu s dvoudenním jednáním čínské delegace (vedené Wang Shouwen) v USA (vedené David Malpassem) ve věci sankcí. Jednání nepřinesla nic, co by stálo za zmínku, kromě dedukovaného předpokladu, že při současném vývoji ve světě ČLR nebude jednat s USA do listopadových voleb. I proto se ČLR obrátila na Světovou obchodní organizaci (WTO) ohledně nezákonných sankcí USA. Doma eliminovaly bezpečnostní služby ČLR rozsáhlou americkou špionážní síť. To se v současné době v USA hodnotí jako katastrofa. Eliminace špionážní sítě a amerických špionů v ČLR podporuje špionážní horečku, čino a ruso-fobii nejenom v USA, ale i v EU a ČR. Za to v RF překvapivě utichli američtí donašeči sídlící v Kremlu. Výsledek národní konference o propagandě a ideologii, které předsedal prezident Si, potvrzuje plnou platnost závěrů 18. a 19. Sjezdu KS ČLR. Z toho pro mne vyplývá, že prezident Si bude hlavním aktérem oslav 40 výročí reforem a otevření se ČLR světu. V kontextu uvedeného se mi proto jeví rozhodnutí prezidenta Putina, pozvat ČLA v roli partnera velkých strategických vojenských cvičeních, Východ 2018, správným.

Správným a významově důležitým se mi jeví jmenování nového velvyslance RF v Bělorusku. Jmenování Michail Babiče, širší veřejnosti málo známé osobnosti s bohatou vojenskou a řídící zkušeností (včetně v centrální vládě Čečenska) a tvrdými politickými postoji indikuje, že se v přímém sousedství V4 děje opravdu něco důležitého. Nebudu spekulovat. Omezím se na fakta: 1) Bělorusko nemůže existovat bez hospodářské a finanční pomoci Ruské federace. 2) Ta nemůže, a s ohledem na strategickou nestabilitu světa nebude věčně podporovat Bělorusko. 3) Žádný vůdce není nesmrtelný. To platí i pro prezidenta Lukašenko. 4) Západ se s pomocí EU snaží získat přízeň Běloruska různým způsobem. To protiřečí zveřejněným úmluvám a cílům unijního státu RF – RB. Z uvedeného vyplývá, že nelze vyloučit možnost integrace RB do RF, nehledě na zkušenost RF s integrací Krymu. Velvyslanec Michal Babič může mít i jiný úkol, jako prověřený, spolehlivý profesionál v době, kdy se prezident Ptuin pomalu a jistě blíží k bodu, na kterém platí, že lepší je konec se slzami, než slzy bez konce.

V tomto kontextu by si západní analytikové RF měli uvědomit, jaké osobnosti (bylo jich podle mne 13), síly a skandály v Peterburgu 90 let dovolili identifikovat, doporučit a dostat k moci prezidenta Putina. Budou si také muset uvědomit, kdo byli ti druzí, v čem se kvalitativně odlišovali nebo odlišují od první skupiny, a proč nejsou širší veřejnosti známy. Budou si muset odpovědět na otázky typu: Proč jsou dnes souputníci z Peterburgu u moci? Začal se prezident Putin bát? Co dělat v době strategické nestabilnosti? To jsou otázky podobné otázce ohledně ceny krabičky cigaret a zapalovače. Jak těžké je najít na ně odpověď a hodnotit ji, ví málokdo. Naše myšlení je u mnohých z nás včetně vůdců a suflérů degenerované. Co mám na mysli? Rozhodnutí nekupovat (od 23.8) zatím na dobu určitou americké dluhopisy a pokračovat v nákupu zlata indikují, že prezident Putin se začal bát. To není slabost! V tomto kontextu musí západní analytikové odpovědět, proč se ochrana ruksého hospodářství interpretuje na Západě jako slabost státu. Co dělat v takové situaci? Odpověď je jednoduchá: Dělat vše pro svoji záchranu! To dělá prezident Putin vystupující ze stínu 90 let. Tak může konat jenom ten, kdo se bojí, umí nebo vědomě začíná se bát.

Napsané platí i v bližším sousedství ČLR, v Malajsii. Tam se vláda 92 letého Dr. Mahatira rozhodla re-definovat vztah s ČLR. Zveřejněným důvodům nevěřím, své, dokumentárně nepodložené, nebudu zveřejňovat. Skutečností ale je pozastavení miliardových projektů, které by ČLR umožnily přístup k Indickému oceánu. Na druhé straně ČLR pokračuje ve financování mostů a přístavů v Thajsku (Golf of Thailand), nejstarším spojencem USA v Asii. Současně CB ČLR připravuje investiční ofenzivu, která se podle mého hodnocení vyhne české kotlině. V ní potichu, pomalu a jistě umírá s pomocí amatérského hodnocení a nejasné legislativy V Hradci Králové jeden z mála smyslu plných projektů: TCM (tradiční čínské medicíny).

Projekt může nahradit boj ČLR na agrárně – potravinářském poli. ČLR, jako největší chovatel vepřů (430 milionů kusů) musí totiž bojovat s prasečí chřipkou (ASF – african swine fever). Boj s ASF není legrace. Proč? Protože v případě šíření virusu může být postihnuta velká část Planety, Evropu a USA nevyjímaje. Kromě toho cena vepřového je velice citlivou vnitropolitickou záležitostí ČLR. Citlivou vnitropolitickou záležitostí se mi také jeví kritická essej profesora práva Xu Zhangrun z Tsinghua University. Essej, odsuzující bezpečnostní míry v ČLR, oživení propagandy ve stylu Mao, označující městské Číňany all very comfy and petit-bourgeois, je brilatně přeložena australským sinologem Geremie Barmé.

Z uvedeného popisu dění ve světě vyplývá mnoho otázek. Například: Přestane být ČLR strategickým spojencem RF, aby vyloučila válku s USA? Jak dlouho lze praktikovat politiku cel podporující vlastní výrobu, kterou ale platí vlastní lidé formou stagnaující životní úrovně? Jaké následky pro EU, potažmo ČR nese skutečnost, že války začínají strategickou nestabilitou a končí novou konfigurací finančního, hospodářského a politického systému se zkušeností traumatického zážitku? Může mít EU budoucnost bez eurasijského rozměru, bez traumatických změn a zkušenosti? Zatím co se USA vojensky a hospodářsky jasně orientují na pacificko-indickooceánský prostor, Evropané denně dokazují svoji mimořádnou neschopnost transformovat získanou moc do pocitu štěstí. Nechtěji akceptovat a zvykat si na změny paradigmat. I takový postoj ale mluví pro válku. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele