Kremelské hodiny totiž pro mnohé neočekávaně odbily, bez velkého protokolu, ale v osobní přítomnosti prezidenta Putina čas šéfa prezidentské administrace Sergeje Ivanova, odnesly ho na jiné pole a vynesly na výsluní nejenom absolventa MGIMO, zkušeného diplomata a znalce protokolu, ale i loajálního úředníka - technokrata mladé generace, vnuka posledního sekretáře CK KS Estonské SSR Karla Waino, 44 letého Antona Waino. Již tento malý výčet skutečností indikuje, že doba starých vazeb a mocných z dob v Peterburku a doby post-perestrojkové, z nichž mnozí vyrůstali přímo nebo nepřímo s prezidentem Putinem do svých křesel, nenávratně končí. Je nejvyšší čas, aby nový trend v kádrové politice prezidenta Putina dokázal občanům a oligarchům, že prezident maluje větve a současně naslouchá dýchání větru, že příprava mladé generace profesionálů na převzetí moci pokračuje. Je nezbytné přivykat veřejnosti tam i zde, že důležitější než kdo odchází, je umění ohodnotit to, kdo a co (s ním) přichází.

Již proto se nebudu se podrobněji rozepisovat o tom, co všechno jak a proč udělal, nebo neudělal Sergej Ivanovza dobu působení ve funkci (4 roky a 8 měsíců). Skutečností je, že ukončil proces řízení vnitřní politiky. Nepoužívám pro inflační označení procesu řízení slovo reforma. Toto označení se pro mne z nepochopitelných důvodů pořád používá v Rusku a vládních prohlášeních, i když by i v Kremlu měli dávno vědět, že ruský občan dostává při uslyšení tohoto slova nejenom alergický, ale jiný druh záchvatu, někdy i závratě. Proto konstatuji slovy písničky Waldemara Matušky, že Plavu si, ani nevím jak, vždyť nemám prsa, nemám znak, mám jen hlavu plnou ideálů, a mám rád vodu zelenou, a pletu si ji s ozvěnou, narážejí obě na stejnou skálu. Touto skálou jsou pro prezidenta Putina a šéfa jeho kanceláře Waino ke dnešnímu dni všechny známé a méně známé výzvy doma, v sousedství, Evropě a ve světě, které se prakticky každý den obohacují novými.

Na domácím poli se připravují volby do Dumy. Nelze přitom vyloučit oslabení politické váhy Kremlu a současné relativní posílení role nové Dumy, kterou může způsobit mimo jiné novinka: kandidáti bez stranické příslušnosti. Nepředpokládám, že by se oslabila moc Bezpečnostní rady. To již proto, že existuje nováRosgvardija, mezirezortní boje nejsou ukončeny, Ukrajina se nachází za bodem návratu k normálnímu životu a funkci, a v neposlední řadě osud vlády premiéra Medveděva, pro mnohé ve hvězdách, je podle mého hodnocení situace zpečetěn. Proto si dovoluji tvrdit, že s odchodem Sergeje Ivanova jedna politická epocha končí, druhá začíná.

Během této epochy se bude muset mimo jiné najít odpověď na otázky spojené s východem Ukrajiny, rozpadajícím se zbytkem Ukrajiny, integrujícího se již částečně přes regiony do EU s pomocí speciálních programů Polska, Maďarska, a dnes i Rumunska. Další vojensko – politickou výzvou v Evropě je rozmístění 10 až 20 nových atomových bomb B61-12 v SRN, pravděpodobně v Buechelu (Rheinlad Pfalz) kolem roku 2020. Budou-li další atomové bomby rozmístěny i v Italii, Belgii a Holandsku, situace v EU a NATO se může stát nekontrolovatelnou. O dalších výzvách v jiných regionech, ke kterým patří tajné zabíjení Rusů a Iránců speciálními jednotkami USA, ale i případné zvolení Hillary Clinton prezidentkou USA, se dne nebudu rozepisovat. Zcela určitě bude i nadále platit mnou občas používané japonské přísloví: I kdybys měl použít meč jenom jednou v životě, je potřeba ho nosit a mít neustále u sebe. Protože jsem toho času přesvědčen, že se tentokrát nebude válčit na Ruském území, předpokládám, že Rusko bude opouštět méně a méně občanů. Ti, kteří tam dnes žijí a osobně znám, ví dobře, že země se opouští pouze tehdy, když hoří. Protože dnes tomu tak není, je potřeba rodnou zemi chránit a pečovat o ní. To platí i pro občany české kotliny a dalších zemí. Když je láska, jsou i jizvy v obličeji stejně krásné, jako jamky ve tváři. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.