Jen moji nejbližší vědí, že jsem velkým obdivovatelem našeho prvního pana prezidenta zakladatele, Tomáše Garrigua Masaryka, o kterém – jsem doufal, že se brzy, skutečně budeme zase učit.  Respektive učit se přímo jeho učení a myšlení, které právě dokázalo založit a budovat naši republiku v chaosu konce první světové války a často proti vůli tehdejších dosavadních, i nových nastupujících mocností. Pro mě osobně to byl první a zároveň poslední  jediný skutečný náš Pan prezident. Tento názor samozřejmě nikomu nevnucuji. Věřím však, že tento názor dokáži obhájit.

Často jsem byl účasten více či méně odborných diskusí, zda jsme měli jako Republika Československá v roce 1938 odmítnout mnichovský diktát a přes zradu svých spojenců se sami postavit Německu, jako se např. Ukrajina dnes postavila Rusku. Tyto diskuse jsou prakticky vždy založeny na jakýchsi odhadech poměrů sil a na teoretických taktických úvahách, které jsou sice velmi emocionální a vlastenecky silné, ale o tom, jestli by se bojovalo a jak by se bojovalo, nevypovídají vůbec nic zaručeného. Co a nejlépe řečeno kdo, by však dal na tyto otázky jasnou a zaručenou odpověď, je právě náš Pan prezident TGM, pokud by v době Mnichova ještě žil a mohl ve zdravé své mysli rozhodovat.

Kdo totiž zná činy a myšlení TGM, tak nepotřebuje nápovědu k tomu, jak by se k mnichovskému diktátu TGM postavil. Jednoduše řečeno, bránil by své „dítě“ ozbrojenou silou úplně stejně, jako ho bránil a budoval v době jeho zrození. Praktickým důkazem budiž situace v bojích s Maďary o Slovensko a hlavně s Poláky o Těšínsko v roce 1919, kdy naši legionáři Poláky v dotyčné oblasti porazili, postupovali dále na sever do Polska, a náš  (dnes by se dalo říci) „ranař“ TGM v této souvislosti - i na vystrašené obavy Edvarda Beneše odvětil ve smyslu: „kam až dojdou, to bude naše“. Už tehdy dal tedy Edvard Beneš najevo svou slabost, která se pak naší republice stala na dlouhou dobu osudnou… Proto nejlepší odpovědí na to, jestli jsme tenkrát v roce 1938 měli bojovat nebo ne, je návodná odpověď v otázce: a jak si myslíte, že by to bylo, když by tehdy byl stále prezidentem TGM?!

A právě v souvislosti s takovým pro-republikovým chováním a postoji TGM, mě nyní doslova drtí a ničí současné chování a postoje naší vlády, v rámci zajištění práv, svobod a zasloužených civilizačních potřeb našich občanů – naší republiky.

Jak si prosím myslíte, že by se náš první Pan prezident zachoval v situaci, kdy nám dokonce v krizovém stavu, náš silnější německý soused prakticky diktuje, za jakou cenu budeme mít vlastními silami vyrobenou elektřinu? A kdy naše vlastní vláda tyto energie následně tzv. zastropuje mnohonásobně výše (dráže) než vlády našich východních sousedů? Jak by se TGM postavil k tomu, když by nás tento silnější západní soused, který má přitom být náš rovnocenný partner, nutil odebírat plyn výrazně dráže jedině přes jeho distributory a nikoliv levněji přímo od výrobce? Co by TGM udělal s takovou českou vládou, která by tomuto sousedovi v takových vyděračských podmínkách neustále přisluhovala, na úkor vlastního národa?

Odpovězte si prosím sami a své závěry dejte najevo nejlépe ve volbách. A je jedno jestli v komunálních, v senátních nebo v parlamentních, ale už to prosím udělejme.  Na závěr si v této souvislosti nemohu odpustit jedno píchnutí do citlivého místa. Určitě se všichni shodneme na tom, že jsme národ velmi šikovných, pracovitých a cílevědomých lidí. Přidejme k tomu nyní prosím ještě jednu, novou národní vlastnost: buďme národem také voličsky gramotných občanů a neopakujme stále dokola své vlastní politické chyby.

(autor je viceprezidentem LIGA LIBE z.s., a členem klubu vojenské historie)