Jedni tvrdí, že by se mělo přikročit k omezování legálního držení zbraní a že evropská směrnice o zákazu držení automatických zbraní je oprávněná jiní naopak tvrdí, že by to nahrávalo útočníkům, protože teroristé a zločinci si prý stejně pořizují nelegální zbraně a jakákoli omezení střelných zbraní postihne jen poctivé občany, kterým se tak bere možnost se bránit.

Bylo by možné říct, že odpůrci omezování držení zbraní mají pravdu, ale stejně tak to lze říct o těch,kteří si myslí, že by se držení zbraní nemělo omezovat, nebo regulovat. Je ale skutečností, že jednomu i druhému, chybí potřebné signifikantní opodstatnění. Pokud se dá průchod názoru, že omezení držení palných, notabene automatických zbraní sníží nebezpečí a možnost použití těchto zbraní, jak se stalo např. v Ostravě, je stejně klamné a naivní jako názor, že omezení legálního držení zbraní bude na úkor občanů, neboť jim to bere možnost se bránit.

Člověk, který má v úmyslu, či lépe řečeno se rozhodl něco spáchat, se o svém úmyslu zcela jistě nikomu nezmíní a svůj záměr provede lhostejno, zda má zbraň legálně či nelegálně drženou uskuteční. U teroristů, případně zločinců hraje zbraň zásadní roli v tom smyslu, že ji používají jak na svou obranu, tak jako prostředek k dosažení cíle svého zločinného jednání. Avšak případ muže, který zastřelil šest lidí a další zranil v ostravské nemocnici, se od jednání teroristů či zločinců liší tím, že použil svou střelnou zbraň nikoli za účelem dosažení svého cíle, ale použil ji bez konkrétního důvodu snad kromě toho, že u něj došlo k hnutí mysli, jinými slovy, že se pomátl nebo že se „zbláznil“.

Nabízí se otázka, jaká procentuální náhoda by musela být, aby v situaci, kdy k popisované tragické události došlo, by se nacházel člověk s legálně drženou zbraní, aby ji ještě stačil použil na obranu svou i ostatních ohrožených? Je mimořádně naivní se domnívat nebo předpokládat, že člověk, legálně držící střelnou zbraň, s ní půjde do nemocnice, protože „co kdyby se tam něco stalo“, že? Kromě toho, než by tento člověk stačil použít svou zbraň na případnou obranu, střelec stihne postřílet několik lidí. Nahodilý člověk s legálně drženou zbraní, pokud se také nestal  obětí, by už možná stačil střelce jen zpacifikovat postřelením, pokud ne přímo jeho zastřelením. Z uvedeného příkladu jednoznačně vyplývá, že by však v žádném případě nemohl zabránit střelci v použití střelné zbraně a tím ochránit lidi kolem.

Nelze také počítat, resp. předpokládat, že každý občan, který má legálně v držení zbraň, s ní chodí běžně do zaměstnání, divadla, kina, restaurace, nemocnice, nebo na procházku do parku vedle svého domu a v mnoha dalších případech jen proto, aby v případě, že nějaký člověk (ůchyl) se rozhodně někoho bezdůvodně (ale stejně tak důvodně) zastřelit, „tasil“ svou legálně drženou zbraň a zamezil vrahovi v dokonání jeho zločinného, tj. vražedného úmyslu.

Je velmi naivní si dělat iluzi, že použití zbraně za účelem spáchání činu podobnému tomu v Ostravě nemůže člověk, který drží zbraň legálně. Ostatně jak známo, střelec v Ostravě měl zbraň nelegálně. Není proto možné si namlouvat, že bude-li u nás omezeno legální držení zbraní, bude méně ostravských případů, stejně jako si dělat iluzi, že legálním držením zbraně se mohou lidé lépe bránit. 

Pokud nebude u nás uzákoněno subsidiární pravidlo „Můj dům, můj hrad“, tj. uzákoněn zákaz vstupu cizí osoby na „můj“ pozemek a na jeho ochranu pak proti vetřelci použít střelnou zbraň, držení zbraně za účelem své obrany, resp. na ochranu svých blízkých a na ochranu svého majetku, dodává člověku jisté falešné sebevědomí, že mám-li zbraň, mohu se bránit. Bránit se totiž lze vždy a v každém případě (je-li to možné), ale také vždy jen v rámci platných zákonů!