Je pozoruhodné, že se v Babišových médiích, jako jsou LN, objevují úvahy např. o tom, že se vlastně habsburská dynastie vždy tak hezky starala o své národy. Že habsburský stát vlastně vůbec neutlačoval po staletí četné národy, které v něm žily. A že tedy český národ zaznamenal velký rozkvět právě díky habsburské monarchii. Autory těchto blábolů, od Karla Schwarzenberga až po dnešní článek redaktora LN Schustera „Co oprášit zavedenou značku?“, vůbec nezajímá, že toto blouznění je vlastně v rozporu s dosud deklarovanou snahou české politické elity (vcelku bez rozdílu stran, až snad na komunisty) a hlavního proudu české žurnalistiky, myšlenkově navazovat na odkaz demokratické první Československé republiky. Ostatně, už samo porovnání nejvyšších představitelů první čs. republiky, Masaryka a Beneše, se dvěma posledními nekorunovanými českými králi – Františkem Josefem I. a Karlem III. – vyznívá jednoznačně ve prospěch představitelů obnoveného moderního českého (a československého) státu. Nevím, co bych vůbec mohl např. na Franzi Josefovi obdivovat.

Pokud se Češi nakonec prosadili v mnohonárodnostní monarchii, bylo to jen díky jejich vlastní pílí. Díky působení českých učitelů a obecně české inteligence včetně vlasteneckých kněží, intelektuálních špiček typu Palackého, Čelakovského, Dobrovského a velkému úsilí českých podnikatelů a „malých“ českých lidí po celé 19. století. Z národa, který byl po třicetileté válce připraven o svou převažující víru důslednou rekatolizací a donucen, aby čeština v zásadě živořila jen ve venkovských, převážně zemědělských oblastech, se během 19. století, navzdory Rakousku, stal plně emancipovaný národ. Ovšem národem bez skutečného vlastního státu, protože dva poslední habsburští monarchové neprojevili vůči českému národu ani tu nejzákladnější slušnost, aby se nechali korunovat českými králi.

Blouznění K. Schwarzenberga, na něž se Schuster odvolává ve svém dnešním článku, ve kterém se mj. dožaduje také znovupostavení sochy maršálka Radeckého na pražském Malostranském náměstí, svědčí jen o tom, co si Schwarzenberg skutečně myslí o tradici první Československé republiky.

Republika vznikla jako demokratický, plebejský stát, který zrušil veškerá privilegia šlechty (ostatně původem většinou cizácké) a pozemkovou reformou ji v zásadě zbavil politické moci. Na místě, kde by Schwarzenberg tak rád viděl sochu rakušáckého kondotiéra Radeckého, stávala od roku 1928 (kdy byla odhalena E. Benešem) socha francouzského historika, velkého přítele českého národa Ernesta Denise. Ernest Denis ve svých historických dílech věnovaných Čechám a Čechům před první světovou válkou vysvětlil, co je vlastně český národ. Francouzům se český národ pochopitelně do té doby ztrácel v nepřehledné mnohonárodní habsburské monarchii. Radecký to byl, kdo vedl velmi aktivně české vojáky, kteří sloužili v rakouském vojsku, na jatka bitev za habsburské dynastické zájmy, do kterých českému národu v podstatě nic nebylo.

Nemá smysl dále polemizovat s těmi, kdo se chtějí nenápadně oprostit od demokratické tradice meziválečné ČSR a obnovovat feudální tradice, které jsou většině českého národa cizí. Je zajímavé, jaký prostor dostávají tito lidé v Babišových médiích pro zveřejňování svých poněkud reakcionářských názorů.

Pokud jsem v posledních letech zaslal do LN své články, většinou mi bez jakékoliv reakce nebyly zveřejněny. Pouze asi před dvěma měsíci reagovaly LN na mnou zaslaný článek, že jej (bohužel) nemohou zveřejnit, neboť je „příliš dlouhý“. Kdyby byl kratší, tak by nejspíš byl zase „příliš krátký“… Je tedy jasné, jaká je názorová hladina lidí, kteří řídí tyto Babišovy noviny.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele