Svou vládu zakončila česká pravice v roce 2013 ve strašlivých kotrmelcích. Tím nemám na mysli jen kabaretní konec s burleskní vložkou, kterou představovalo vniknutí policejních těžkooděnců na Úřad vlády, jako do peleše lotrovské. 

Ale připomeňme si poslední dva až tři roky vlády pravice u nás v letech 2011-2013. Premiér Nečas a ministr financí Kalousek seškrtávali mocně výdaje státního rozpočtu, zajistili stagnaci důchodů i mezd veřejných zaměstnanců a pak se divili… Divili se velice, že klesá hrubý domácí produkt (HDP), výkonnost ekonomiky zůstávala horko těžko na úrovni roku 2008. A kolem nás svět běžel. Ne sice mílovými kroky, ale okolní země zaznamenávaly hospodářský růst (Polsko dokonce i v letech recese, tedy v letech 2008-2009) a české hospodářství buď klesalo, nebo stagnovalo. Vláda utlumila vědomě spotřebu obyvatelstva, utlumila veřejnou spotřebu, takže životní úroveň lidí, celých kategorií zaměstnanců veřejných a soukromých a také důchodců, v nejlepším případě jen stagnovala. Bylo to ostudné. V ODS, Top 09 a u lidovců se déšť let proměnili osoby a obsazení ve vedení těchto stran, ale filozofie přístupu zůstala pořád stejná.

Největším problémem těchto dnů je nárůst cen plynu, jako prvotní suroviny a dále tepla a elektrické energie, jejichž ceny jsou odvozené od růstů cen plynu a dalších faktorů. Samozřejmě svou roli hraje také geopolitické napětí na kontinentu. Dnes jsem v ČT 24 viděl úryvek z projevu ukrajinského prezidenta Zelenského. Ten vážně mluví o tom, že si Ukrajina vynutí suverenitu nad Donbasem, ale také, že si vezme zpět Krym. Pokud by k tomu snad mělo dojít a Ukrajina se pustí do vojenského konfliktu s Ruskem, v němž nemá mnoho šancí na vítězství, bude to vážné i pro nás ve střední a západní Evropě.

Ukrajinský prezident blouzní také o tom, že by se Ukrajina měla stát členem NATO. Přitom je zřejmé, že stav demokracie v této zemi není právě vzorem dokonalosti, země je korupcí prolezlá, její vedení je avanturistické a sledující zcela nerealistické cíle. Přijmout takovou zemi do NATO se všemi jejími vnitřními tenzemi by znamenalo přiblížit úplně zbytečný konflikt s Ruskem. Přitom zpětné připojení Krymu s většinou ruskojazyčného obyvatelstva je úplným blouzněním. Takového cíle bez války dosáhnout prostě nelze. A nevím také, proč by čeští vojáci měli za neodpovědnost kohokoliv stojícího mimo země NATO umírat.

I díky Covidu 19 je doba dostatečně složitá. I správní orgán v Německu rozhodující o zahájení provozu plynovodu Nord Stream 2 to se svojí „nezávislostí“ trochu přehání. Jsme na začátku zimy a potřebovali bychom, aby na západ Evropy proudil plyn z Ruska. Nebo odjinud, pokud je odkud. Ale ono to není tak jednoduché. Američané plyn nemají, Norové s Dány jsou na maximu těžby a z Perského zálivu dopravovat plyn ve zkapalněné formě loděmi asi také není zrovna jednoduché.

Ceny tepla, plynu a elektřiny logicky vzrůstají. A po krátkém uklidnění růstu cen a mírném poklesu dochází opět k rychlému nárůstu. Zřejmě si budeme muset zvyknout, že ceny plynu, elektřiny a tepla budou prostě (v lepším případě) několik let vysoké či velmi vysoké. Sázet dnes na jejich pokles je zřejmě nerealistické.

Před pár dny Babišova strana přišla do sněmovny s návrhy, jak snížit drahotu v příštím roce v oblasti energií. Recept byl v zásadě jednoduchý. Stát by se vzdal u energií výnosu z DPH (21% sazba), což by snížilo zhruba o pětinu cenu konečného produktu pro konečného spotřebitele. Dnešní vládní strany hodily do iniciativy hnutí ANO vidle hned ve sněmovně s tím, že přijdou s vlastními návrhy. Vlastní návrhy ještě nemají, ale ústy svých ministrů (Síkela, Jurečka) tvrdí, že je pro ně nepřijatelný plošný přístup k dané problematice. Jinak řečeno, chtějí se soustředit jenom na podporu těch, jak oni tvrdí „nejpotřebnějších“.

Když se dívám na životopis ministra Síkely, musím říct, že se tento člověk nikdy nepohyboval v normálním životě. Neví nic o potřebách střední třídy a nic o nižších příjmových skupinách. Možná, že by mu jeho spolupracovníci mohli vyhledat více než rok starý průzkum veřejného mínění CVVM, kde by viděl že zhruba dvě třetiny českých rodin má finanční rezervy pouze na jeden až tři měsíce provozu své domácnosti. Být na jeho místě a na místě celé podařené vlády, tak bych z toho vyvodil závěr, že potřebu pomoci budou mít i širší společenské okruhy, nežli jen ti, kteří patří k těm chudým. Prostě, bude to tvrdý zásah do rodinných rozpočtů nejméně dvou třetin obyvatel.

Deklarace vlády, že se to všechno, tedy podpora rodinných rozpočtů z titulu navýšení cen energií, prožene přes příspěvek na bydlení, je prostě blud. Samozřejmě, že těch několik procent lidí, kteří patří k nejvyšším příjmovým skupinám růst cen energií nepozná. Vyšší střední vrstvy možná také ne, ale v členité střední třídě a v nízkopříjmových skupinách to bude daleko horší.

Shrnuto a podtrženo, Fialova vláda se vydala na cestu sociálního inženýrství. Bude se snažit definovat, kdo je podpory hoden a kdo ne. Dostává se na tenký led. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele