Sociální demokraté v průzkumech relevantních agentur pro výzkum veřejného mínění, dosahují na volební preference kolem 2,5% (v posledním průzkumu SANEPu to bylo dokonce 2,3%), komunisté jsou na tom ještě hůře.

Strana Zelených, na rozdíl od Francie, se nehlásí k politické levici, ale i tak s 1% volebních preferencí by byl její přínos v každém případě malý.

A tak bývalí voliči levice dnes dávají své hlasy jednak hnutí ANO miliardáře A. Babiše a dále SPD Tomia Okamury.

Je to paradoxní situace, ale zájmy typicky levicového elektorátu, zaměstnanců, důchodců, matek samoživitelek ad. hájí zejména miliardář A. Babiš. Je to trapný debakl levice, ještě před 12 lety dominující politické síly České republiky.

V podobné situaci, jako se česká levice nachází nyní, se nacházela Francouzská socialistická strana po prezidentských volbách v roce 2017 a také čerstvě v roce 2022. Její kandidáti byli zdrcujícím způsobem poraženi. Přitom v tomto roce za socialisty kandidovala populární starostka Paříže Hidalgová. Přesto zaznamenala děsuplný volební výsledek. Prostě socialistická strana Francie, podobně jako čeští sociální demokraté, ztratila důvěryhodnost jako celek. Sebezajímavější kandidát za tuto stranu prostě nese odér nedůvěryhodnosti a debaklu a ve volbách shoří.

Podobně je tomu v českých podmínkách, kdy čeští sociální demokraté dělají praktická rozhodnutí, která prostě odpuzují voliče. Expertem na to je zejména exministr zahraničí Petříček, který používá ve vztahu k Rusku stejný protiruský rétorický arzenál jako předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová. Rozdíl je v tom, že voliči pravice jsou ve své většině  protirusky orientovaní. Ale naopak voliči levice vidí věci spíše opačně. A. Babiš se snaží úvahám o Rusku jako zdroji všeho zla, vyhýbat právě s ohledem na své potenciální voliče.

T. Okamura naopak vychází poptávce těchto voličů po jiném pohledu na ruskou politiku, než je mainstreamový, vstříc.

Ve Francii se v červnu konají parlamentní volby. Do parlamentních voleb se podařilo levicovým lídrům  sestavit levicovou alianci, která zahrnuje jednak Mélenchonovu stranu Nepoddajná Francie, francouzské socialisty, zelené a komunisty.

Tato levicová aliance (NUPES) by získala podle průzkumu komentovaného bruselským serverem Politico v prvním kole voleb 28% hlasů. Francouzský politický systém má své zvláštnosti. Občané musí přijít ještě ke druhému kolu voleb, do kterého postupují kandidáti, kteří získali alespoň 12,5% v prvním kole. Obvykle však dochází k integraci levicových sil na straně jedné a na straně druhé centristických a pravicových sil.

Trochu mimo hru bude Národní sdružení M. Le Penové. To by v prvním kole získalo podle průzkumu 21% (před pěti lety v posledních volbách získala Le Penová 13,2%).

Druhou nejsilnější stranou v průzkumech jsou nyní centristé prezidenta Macrona, Republika v pohybu, s 26% hlasů. Pro zajímavost ve volbách v roce 2017 získali centristé – macronovci 32,3%. Je to tedy zjevný pokles podpory pro Macronovu stranu. Nicméně zdá se, že ve druhém kole bude Macron schopen ve volebních obvodech, kde nebudou kandidovat pravicové strany, včetně strany M. Le Penové, stáhnout pravicové hlasy na svou stranu a vyhrát volby.

Mimochodem, kdysi mocní neogaullisté, kteří v posledních volbách získali ještě 21,6% hlasů, mají tentokrát preference na úrovni 10%. Zemmourova krajně pravicová strana by získala podle průzkumů 6%.

V odhadech zisku mandátů to vypadá, že Macron je schopen v novém parlamentu získat se svou stranou 263 – 337 mandátů. NUPES, vedený Mélenchonem pak 142 – 184 mandátů. Neogaullisté 39 – 52 mandátů a Le Penová 25 – 49 mandátů (pro tu by takový výsledek byl velkým politickým vítězstvím, neboť by ji vyvedl z politické izolace, do které se prakticky vždy dostala ve druhém kole parlamentních voleb).

Absolutní většina v Národním shromáždění Francie je 289 mandátů. Macron tedy má velkou šanci ve volbách získat většinu poslanců a vytvořit jednobarevnou levicovou vládu.

A jaká témata volila Mélenchonova politická formace před volbami? Kromě tradičních levicových témat sociálního charakteru se levicová aliance přiklonila k radikálnímu environmentalismu. A to nejen díly vlivu strany Zelených.

Mélenchon bývá charakterizován jako brilantní řečník a stratég, který nabízí ve svých vystoupeních romantismus 20. století a inovace 21. století.

Politický životopis Mélenchona je zajímavý. Kdysi ve svém mládí byl tento dnes sedmdesátiletý politik trockistou. Od roku 1976 do roku 2008 byl členem Socialistické strany Francie. Byl ale považován v této straně za „bête noire“ (černé zvíře). Jeho strana a on osobně svou levicovou rétorikou zaujal veřejnost poté, co zklamali tradiční reformističtí lídři, a socialistická strana ztratila důvěryhodnost. V roce 2008 Mélenchon od socialistů po více než třiceti letech odešel a založil v roce 2016 hnutí-stranu Nepoddajná Francie. A s touto stranou šel do voleb.  A jeho strana se nyní stala gravitačním polem pro ne snad sjednocování, ale spojování levicových sil do volební aliance. To je zřejmě jediná cesta, jak postupně levici vrátit důvěryhodnost, přinést nová velká programová témata a také nové osobnosti a zejména, vrátit ji voliče. Samozřejmě, že "staří“ socialističtí lídři Mélenchonem straší a někteří jsou dokonce tak daleko, že v souvislosti s ním mluví o posunu Francie do Severní Koreje, pokud by Mélenchon ve volbách zvítězil. Je to jistě přehnané hodnocení. Mélenchonovo úsilí vedoucí ke spojení levicových sil je,  zdá se, rozumným východiskem pro návrat levice do politické hry na celostátní úrovni.

Podobná cesta se nabízí i české levici, která se může sjednotit kolem silného levicového prezidentského kandidáta. Takový levicový kandidát by ovšem neměl mít sektářské přístupy a sklony. Mám především na mysli umělé vylučování komunistů z levice. Prostě česká levice je dnes tak slabá, že potřebuje podobnou akci, jako se povedla ve francouzských podmínkách.

Samozřejmě, proces integrace politické levice ve Francii je spíše na začátku, ale už to, že se dohodly politické strany, zastupující v levicovém prostoru určité dílčí politické a společenské zájmy, je obrovský pokrok.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele