Vývoj nezastavíš. Liberální demokracie je taková, jaká je, a je založena na trvalém a nenávistném konfliktu uvnitř politiky i společnosti. S tím alespoň naše generace nic nenadělá. V budoucnosti tento její „klad i zápor“ zřejmě přispějí k postupnému posílení neliberálních systémů, kdy zejména blok Rusko a Čína v různé míře a diferenciovaně bude posilovat. Zjednodušeně lze znovu hovořit o konfliktu Západ – Východ, a to nejen v geografickém, ale zejména geopolitickém smyslu. I podle obdivovatelů liberální demokracie tzv. autokratický Východ posiluje a tzv. demokracie oslabuje.

Přesně v tomto duchu se konaly i říjnové volby v Česku, a i když ANO Andreje Babiše v podstatě se stejným předsedou získala absolutně nejvyšší počet hlasů pro jednotlivou stranu ve volbách i mandátů, ve Sněmovně nemohla vytvořit vládu, koalice SPOLU + PIRSTAN jako celek vyhrála s heslem JDEME NA ZÁPAD a ne NA VÝCHOD. Důvodem bylo, že bývalí spojenci ČSSD a KSČM zcela selhali díky vnitřním nejednotám a zjednodušenému antibabišismu, který připomínal rétoriku tehdejší opozice a dnešní koalice. I proto se nedostaly do Sněmovny. Zcela zaslouženě. Tyto strany díky spojení s Babišovým ANO dosáhly snad největších sociálněekonomických úspěchů v historii České republiky od roku 1992. Ne, nepřeháním. I Když ČSSD několikrát byla lídrem vládnoucí koalice, spojení s pravicí, ať již v podobě opoziční smlouvy, či ve spojení s lidovci či Unií svobody, bránilo důslednému prosazení v té době ještě zcela věrohodné a přirozené sociálně demokratické politiky, zaměřené na lidi práce, a nikoliv na progresivistické modely, přicházející k nám ze Západu.

Levice Šmardy (ČSSD) a Konečně (KSČM) se stala politicky impotentní, neschopná řešit dnešní reálné problémy rozhodující části obyvatelstva.

Bohužel i SPD, naše „vlastenecko-antimigračně-antivaxerská strana“, nezískala potřebný počet hlasů a v podstatě kopírovala úspěchy-neúspěchy svých zahraničních stranických kolegů, rakouských Svobodných a německé AFD, protože v této nezměněné podobě tyto strany uměly halasně protestovat a být silně radikální, ale stejně tak úspěšně v trvalejším mířítku odrazovat část umírněnější voličů, zhruba pět procent, které by byly potřebné jako sůl.

Z hlediska volebního výsledku pravicová koalice formálně silně zvítězila šikovným využitím Rychetského volebního fígle pro ulehčení vzniku koalic se ziskem 108 mandátů (ale nevyčítejme jim to – stejný fígl mohly udělat ČSSD+KSČM, a určitě by se do Sněmovny dostaly). Z hlediska legitimity, počty odevzdaných hlasů pro ANO i SPD a mohutný propad zhruba jednoho miliónu hlasů za strany, které se do Sněmovny nedostaly, od počátku znamená, že koalice SPOLU + PirSTAN získala pouze 40 procent voličských hlasů, a odpovídá to i prvnímu průzkumu podpory vlády, uskutečněnému agenturou SANEP za období od 13. - 19. ledna, podle kterého vláda Petra Fialy má podporu 38 procent, nepodporuje jí 54 procent dotazovaných a asi 6,5 procenta dotazovaných neví.

Dalším, mnohem významnějším posunem je další průzkum agentury SANEP ve dnech 20. - 26. ledna 2022.

Volby by podle něho vyhrálo s velkým náskokem hnutí ANO se ziskem 29,1 procenta, což představuje proti výsledku voleb nárůst o dva procentní body. Hnutí ANO podle agentury získává hlasy nejen od voličů levicových stran, jako jsou ČSSD nebo KSČM, ale i od voličů, kteří v minulých volbách dali hlas jednomu či druhému koaličnímu uskupení (SPOLU, resp. PIRSTAN), které v současné době tvoří vládní koaliční blok.

Na druhém místě by pak skončila Občanská demokratická strana v čele s premiérem Petrem Fialou, a to se ziskem 14,7 procentního bodu. Z průzkumu je patrné, že ODS, která šla do voleb v rámci koaličního uskupení SPOLU společně s TOP 09 a KDU-ČSL, je evidentně nejsilnějším článkem a hnacím motorem tohoto koaličního bloku. A buďme upřímní, jistě i my, kteří jsme Fialu nevolili, přece jenom vidíme, že je více než jeho upadávající koaliční partneři. Ovšem viděno v souvislostech s velmi malou perspektivou.

Třetí pomyslnou příčku v nynějších hypotetických volbách do Sněmovny PČR by nyní obsadilo hnutí SPD Tomia Okamury, a to se ziskem 11,3 procentního bodu, což znamená nárůst voličských preferencí proti konci minulému roku o 1,4 procenta. No, uvidíme.

Pro odpůrce této koalice je sympatické, že na čtvrtém místě by nyní koncem ledna skončilo hnutí STAN pod vedením předsedy a současného ministra vnitra Víta Rakušana se ziskem 9,2 procentního bod, a tato strana klesla proti výsledkům na konci roku o 1,5 procenta.

Ještě sympatičtější je, že Piráti dál klesají a nad jejich politickou budoucností se bohudík stahují mračna. Proti výsledkům měření z konce loňského roku by si tak toto hnutí pohoršilo v současné době o 2,2 procentního bodu.

Řešit ČSSD či KSČM ponechávám na jiné. To potřebné jsem si k tomu řekl.

Pro budoucnost země je velmi důležitý přepokládaný systematický pád dřívější koalice PIRSTAN. Především jejich vzájemné vztahy už jsou na hraně zákopové války díky volebnímu kroužkování, ale nejen jemu, za druhé obě strany vrší snad největší chyby. Ovšem navíc odpor vůči Pirátům, postupně všem mimo Pirátů samých dochází, že jsou produktem té mohutné vlny bidenovsko-bruselského progresivismu, kterému v Česku do budoucnosti pšenka nepokvete.

Téměř s jistotou padne jejich všemi neoblíbený, superliberální a ultracyklistický a fanaticky protiruský a protičínský premiér Hřib, kterému se podařilo odehnat od pražských hotelů nejúspěšnější zahraniční klientelu. A je příznačné, že bruselské POLITICO svého času ho označilo za politika budoucnosti.

Osud STAN i Pirátů připomíná osud Věcí veřejných, získavších dočasně popularitu veřejnosti i médií vzbuzením nadějí na cosi nového a nadějného a přirozeně se vracejících do politické bezvýznamnosti.

To je současný stav a uvidíme dál.

Trochu strach bychom měli mít o ANO. Babiš nikdy neuměl personálie a naprosto brutálně nechával padat lidi, jakmile měl pocit, že je nepotřebuje.

Tak jako odpudivě během nemocniční indispozice zaútočil na prezidenta Zemana podporou fake zpráv Ústřední vojenské nemocnice, že prezident je zcela nezpůsobilý vykonávat funkci prezidenta, útokem na jeho nejbližší spolupracovníky a stejně bezprecedentním útokem na předsedu Poslanecké sněmovny Vondráčka, který jen plnil svou ústavní povinnost, která mu jako bývalému předsedovi Sněmovny dává jako jedinému právo i povinnost zajišťovat ustavující schůzi Poslanecké sněmovny, za to, že se s prezidentem setkal a nechal podepsat svolání ustavující schůze.

Nyní odpudivě zaútočil po boku ódesáckého Stanjury na bývalou ministryni financí a předsedkyni klubu ANO Schillerovou ohledně oněch známých, byť samozřejmě trochu kýčovitých fotografií této nejznámější a zřejmě nejoblíbenější političky v České republice. Téměř to vypadá, že ji chce odstranit a nahradit šedivou, užblebtanou myší Karlem Havlíčkem, který nebyl ani schopen zajistit účast dvou nejvýznamnějších velmocí ve výstavbě jaderných elektráren, Ruska a Číny. Slaboch a leštič klik. Nuže, když tento chlapík, jistě jinak pracovitý, ale bez jakéhokoliv charizmatu, ohlásil svou kandidaturu na předsedu ANO, tak by pro mne, ač jsem ANO volil, tato strana přestala být dostatečně atraktivní. A o svých 29 procent podpory, kterou jsem svůj článek začal, by mohla jenom snít.

P.S. Tento článek bude zaslán na prohloubení samostudia poslancům, kteří to potřebují jako sůl.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele