Na jedné straně oceňuji, že můj názor zveřejnili a pokud zveřejní i tuto reakci, budou mít o bod více, ale na druhou stranu nechápu, co bylo v mém návrhu, resp. v tom, v čem jsem se připojil k návrhu p. Petráčka, který zřejmě ani nepochopil, že Jaromír Jágr je ze zcela jiné kaše než redakce LN a dalších deníků.

Nechci dál rozdražďovat, ale vezmu–li to s obrovským nadhledem i se svými značnými výhradami zejména k prvému (Václav Havel), a z části  druhému prezidentu České republiky (Václav Klaus), konstatuji, že je správné, že ona trojice Havel – Klaus – Zeman stála v čele této země jako hlava státu.

Ať v dobrém či zlém, představují hlavní politické postavy, které tuto zemi od roku 1989 profilovaly.

Nicméně čtvrt století od roku 1989, které uplynulo, představuje mnoho neuspokojených nadějí lidí této země.

Kdyby nic jiného: Po čtvrt století jsme již měli být na úrovni Německa a zatím naše platy tvoří i ve stejných společnostech 1/3 platů Němců a minimální mzda tvoří pouhou ¼ německé.

Od tohoto údaje je třeba se odpíchnout. Češi přece cinkali klíčemi proto, aby se měli stejně jako lidé na Západě.

A jsou žebráci.

Vůbec netvrdím, že tohle by prezident Jaromír Jágr mohl vyřešit.

Ale zná svět.

Je stejně tak doma v USA jako v Rusku.

Oceňuje jistě možnosti kapitalismu, ale hodnotově je zakotven v  upřímném pravoslaví.

Fascinoval mě tím, že když Západ a naši novináři doslova plivali síru na „Noční vlky“, šel se s nimi na Olšanské hřbitovy pomodlit. Nikdo z novinářů, kteří jinak komentují kdejakou blbost, se o tom ani nezmínili. Přesáhlo to jejich omezené vnímání. Byli paralyzováni.

Právě ta Jaromírova široká myšlenková rozkročenost, svědčící o tom, že by nebyl hloupě jednostranný jako naši politici, je jeho předností.

Ano, „68“ na jeho dresu vyjadřuje připomínku okupace vojsk Varšavské smlouvy (pro neinformované – byli tam také i Poláci či Maďaři a ze sovětské strany tuším zejména Ukrajinci – ti to k nám měli vždy nejblíž), ale souběžný příklon k pravoslaví vztah k hlubším hodnotám, tak trochu vzdáleným povrchnímu Západu opět ukazuje na vyvažující protipól.

Jaromír Jágr není obyčejný sportovec.

Jeho přínos by byl v tom, že ho zná svět, že on zná svět ne zjednodušeně, ale ze všech poloh. Jistě bere USA, ale stejně tak bere Rusko.

Na rozdíl od našich novinářů a většiny politiků přemýšlí.

A neunavoval by obvyklými žvásty českých politiků.

Skvělé.

Jak říkám: Ideální kandidát na budoucího prezidenta republiky.