Rusko se stalo vyvrhelem světa a základní doktrínou Západu se stal politická, ekonomická i vojenská rusofóbie. Známý obraceč kabátů Petro Porošenko zradil tehdy svého předchozího šéfa Janukovyče a postavil se do čela protiruských snažení Západu. Obama i Merkelová ho tahali s sebou na nejrůznější vrcholné schůzky, aby dávali najevo, jak bezvýznamné je Rusko a jak Ukrajina jejich kůň. Po světě panovala davová protiruská a promajdanovská hysterie.

Je dobré si připomenout i naše Kalousky, Pospíšily, ale i Schwarzenbergy či Zaorálky a dnes do toho vlaku chtěli nastoupit novodobí protiruští svazáčkové, typu Pirátů či zmatlaného ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka a samozřejmě všechny naše novináře od České televize až po deníky…

Dějiny mají svou logiku a k té patří, že kdo napadne Rusko, odejde s nepořízenou.

A tak Gruzie zaslouženě ztratila třetinu svého území, když Saakašvili vyvolal naprosto idiotskou gruzínsko – ruskou válku.

Západ měl vědět, že postaví-li Ukrajinu jako nepřátelský val proti Rusku, dopadne to ještě hůř. Dnes východ Ukrajiny se topí stále v krvi a zachránil se jen Krym spontánním návratem k Rusku.

Za týden se konají prezidentské volby. Ten mladík Zelenskyj chce prosté věci a odmítá hrát podle starých not. Toho majdanovce Porošenka nenávidí drtivá část národa. A ministr vnitra Avakov jaksi mimochodem poznamenává, že nevidí problém, proč by nemohl být bývalý prezident Porošenko, tedy v budoucnu již jen prostý občan Porošenko bez imunity, trestně stíhán pro korupci. Konec konců patří to k ukrajinské tradici. Byla stíhána Tymošenková, byl stíhaný Janukovyč. Proč by nemohl být stíhán Porošenko.

Kde jsou ty doby, kdy se západní politici na Ukrajině tlačili do dveří.

Z těch významných, kteří kdysi majdan organizovali a podporovali zůstala jen Merkelová. A ta se do poslední chvíle snaží majdanovce Porošenka podpořit.

Na dotaz reportérů při tiskové konferenci po setkání s Porošenkem dávala co nejjasněji najevo, že prostě Zelenskyj je něco pod její rozlišovací schopností, vzdor tomu, že samozřejmě ví, jak drtivě Zelenskyj nad Porošenkem vede. Na dotaz, co na to odpoví, zda nepodporuje jen Porošenka, když se francouzský prezident Emmanuel Macron sejde s oběma kandidáty odpověděla: "Rozhodla jsem se pozvat pana prezidenta, neustále s ním komunikuji, nedávno jsme se na mnichovské bezpečnostní konferenci setkali, neustále se scházíme, máme neustálé výměny a neustálá setkání a také v době, kdy máme volby, jsem se také rozhodla pozvat, protože dialog je pro mě důležitý.

V pořádku. Alespoň jsou věci jasné. Je jí zřejmé, že Zelenskyj fanatickou protiruskou polívčičku nebude vařit a to je podle ní chyba.

Macrona málokdo musí, ale zdá se, že v tomto bodě byl předvídavější a dokonce z náznaků vypadá, koho podoruje. Na rozdíl od Merkelové přijal oba kandidáty a Zelenského jako prvého. A mimochodem z kamerových závěrů se na sebe docela přátelsky culí. Později došlo i na Porošenka, který ale po jednáních odjel z Elysejského paláce bez jediného slova, nebo že by výmluvně "neschopen slova"?, jak vtipně podotýká Tereza Spencerová ve své každodenní kávičce?

Jen zdánlivě byla tato glosa psána o Zelenském. Ne. Byla to připomínka toho, jak chybně Západ v posledních 30 letech uvažoval a jednal a jak postupně ti, kteří to způsobili, musí být poraženi.

Merkelová učinila dvě fatální chyby, které Evropu ohrožovaly a vlastně stále trochu ohrožují: vítání uprchlíků v roce 2015 a vyvolání protiruského majdanu a tím i celosvětové konfrontace s Ruskem v roce 2014.

Marně se Merkelová snaží, společně bude se svým Porošenkem a zaslouženě na hlavu poražena.

Jiří Vyvadil

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele