- Voličům krajská a senátní „demokracie“ k srdci nepřirostla, považují ji za jistý luxus, a proto se jich voleb účastní jen asi jejich třetina.

- Tato třetina představuje občany spíše nespokojené se stávajícími poměry, kteří v krajských volbách trestají dominantní vládní sílu. To se stalo i nyní – hlavním poraženým je ČSSD, která ztratila 9 krajů.

- Již tři roky nám na celostátní úrovni vládne velká koalice a zásadní politický střet probíhá uvnitř ní mezi ČSSD a ANO. Pasivní parlamentní opozice je nevýrazná a de facto mimo hru. Ideově prázdnému Babišovu hnutí ANO se podařilo v těchto poměrech i dnes udržet v očích veřejnosti falešný dojem opoziční strany přinášející změnu a stále z toho ještě masivně profitovat zleva i zprava. Proto bylo velkým vítězem těchto voleb.

- Charismatické a seriózní politické osobnosti jsou schopny uspět bez ohledu na celkové politické trendy (Půta, Zimola, Běhounek, Čunek, Jirsa a jiní).

- Životnost politických projektů nepřesahuje dvě volební období – potvrdil to debakl TOP 09, která sleduje osud ODA a Unie svobody. Je to memento pro hnutí ANO, které je rovněž málo zakořeněným projektem dosud plujícím na prvotní vlně politického úspěchu.

- Volby ukázaly, že poptávka po jasné pravicové politice existuje, ale její nabídka je málo výrazná. ODS naznačila obrat a potenciál k návratu, především ve středu a na jihozápadě Čech, ale matnou politikou se nedokáže výrazněji prosadit proti ANO a často ani proti lidovcům a starostům.

- Veřejnost je sice zneklidněna vývojem v Evropě, ale nemá důvěru k neseriózním a hysterickým politickým uskupením snažícím se toho využít. Ta v těchto volbách většinou propadla.

- I bez voleb v Praze je stále viditelný zřetelný rozdíl mezi politickými náladami v bývalých Sudetech (Karlovarsko, Ústecko, Liberecko) a celkově na Moravě oproti zbytku Čech.

Toto vše má větší relevanci pro celostátní politiku než pro situaci v krajích, kde půjde hlavně o změny personální. Občané to tuší, a proto je „tento způsob demokracie“ příliš nezajímá.