Co se pamatuji, tak březen byl měsíc, který byl spojován s knihou. V březnu vycházely vždy ty nejlepší tituly, na které se každý čtvrtek stála fronta. My šťastnější jsme do ní nemuseli. Nebylo to k těm ve frontě zcela fér, ale co je vlastně úplně fér? Moje knihovna o tom svědčí dodnes. Pak přišlo jiné sociální medium – internet a vystřídalo knihu i v reklamním sloganu. U některých, zvláště u dnešní generace náctiletých, ji nahradil úplně. Po knize skoro nesáhnou,  ještě snad po nějakém komixu, nebo maximálně po její internetové podobě na zařízení, které se jmenuje čtečka. Bohužel nezažívají ten pocit, kdy poprvé otevřete novou knihu, abyste přivoněli k vůni papírových stránek a tiskařské černi a začetli se do prvých slov, odstavců…  Popřípadě nedočkavě přeskakovali o pár stran dopředu ve snaze urychlit děj, který vás pohltil.

Březen –měsíc knihy, může mít i jinou, nám knihomolům zcela neznámou podobu. Moje vnučka Leonka měla tento týden svátek. Jedním z dárků, který si přála a který nakonec i dostala, byla – kniha. Ta věc, která se knize sice silně podobá, ale knihou v pravém smyslu toho slova není, se jmenuje Destrukční deník. Jeho autorkou je kanadská „konceptuální umělkyně“ Kerry Smith. Anonce říká, že „v této knížečce najdete nesmírnou sbírku nápadů jak jí zničit (pardon - kreativně vyzdobit). Nebojte se trhání, polévání kávou či jiných destrukčních metod, tahle kniha je k tomu určená“!!! Leonka byla nadšená a hned se jala plnit příkazy, uvedené na jednotlivých stranách. Vždyť v té „knížce“  je to  přece tak napsané!

Knihy jsem půjčoval minimálně. Přesto si vzpomínám, jak jsem byl naštvaný, když jsem zjistil, že vypůjčitel se k ní nechoval s onou úctou, kterou si kniha zaslouží. To jsem ještě netušil, že jednou bude na trhu něco, co se bude jmenovat Destrukční deník. Bohužel, je to tak.

Takže: Březen – měsíc destrukční knihy!    

Josef Ježek