V roce 1930 se stal společníkem firmy jeho syn Josef Pavel Pilnáček, zatímco otec se začal věnovat komunální politice, když v roce 1929 byl zvolen starostou města. Úspěšně navázal na svého předchůdce Ulricha, za jeho starostování vyrostlo ve městě několik významných staveb, takže se město stalo skutečným „salonem republiky“. Zakoupil mimo jiné i dřevěný kostelík sv. Mikuláše na Slovensku z roku 1605, který nechal postavit v Jiráskových sadech. Ve  funkci starosty skončil až v roce 1942 po německém nátlaku.

Byl činný i v oblasti spolkové. Stal se členem ústředí Národní jednoty severočeské, předsedou Svazu lyžařů, členem Rotary klubu, hradeckého Sokola a jednatelem Klubu českých turistů. V této funkci aktivně podporoval výstavbu turistických základen v Orlických horách. Díky jeho mecenášství byla zbudována Masarykova chata na Šerlichu i podpořeny objekty na Čiháku a v Českých Petrovicích.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl označen za třídního nepřítele, majetek mu byl znárodněn a rodina pronásledována. Dne 11. května 1949 byl na ulici neznámými útočníky přepaden a ubit k smrti. Jeho vražda nebyla nikdy objasněna, můžeme si však domyslet, kdo byl asi jejím strůjcem. Uprostřed bolševického teroru, který v republice komunisté a jejich přisluhovači rozpoutali, to nebylo nic zvláštního. V tisku o jeho smrti nevyšla ani řádka!

Syn Josef byl uvězněn. Po propuštění byla rodina vyhnána z Hradce na samotu v Orlických horách. Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit místo jejich nuceného exilu. Továrna byla zlikvidována a budovy předány podniku Tesla.

Minulý měsíc uplynulo sedmdesát let od násilné smrti tohoto muže. Při návštěvě Masarykovy chaty si jméno tohoto podnikatele, komunálního politika, mecenáše a vzácného člověka můžeme připomenout.

Syn z rodu hradeckých mydlářů se tak zasloužil i o naše Orlické hory.