Jediným orgánem, který rozhoduje o vině či nevině je v právním státě nezávislý soud. Ústava vůbec nepřipouští, že by se soudce mohl dopustit trestného činu. Zadržení některých soudců při trestném činu je důkazem toho, že justice potřebuje okamžitou nápravu.

Soudy řeší spory všech typů. Před soudem mají účastníci rovná práva. Soudy rozhodují o pravdivosti žalobního návrhu. Pouze pravdivý výrok soudu je spravedlivý.

Soudy prvního stupně někdy postupují podle znění Občanského soudního řádu, a nevyjadřují se ke každému důkazu, který žaloba předloží. To je první systémová chyba.

Při rozhodování odvolacích soudů soudci porušují Ústavu. Vracejí řešit spor znovu soudu prvního stupně. Každý soudce musí rozhodovat nestranně a nezávisle. Nestranně a nezávisle konkrétní případ může soudce posoudit pouze jednou. Povinností odvolacího soudu je rozhodnout spor, nikdy nesmí nutit soud prvého stupně, aby rozhodl „podle jeho právního názoru“. To je druhá systémová chyba.

Státní zástupci se jednotlivě obracejí na poslaneckou sněmovnu, aby se vyjádřila k některým sporným věcem. Postavení státu a občana je před soudem rovnoprávné. Občan se nemůže obracet na parlament, aby se vyjádřil ke sporu, který má se státem. Na základě parlamentního výroku jsou bezúhonní občané označováni za „trestně stíhané“, což je zřejmá pomluva. Když místní státní zástupce označil skupinu občanů za možné pachatele trestného činu, měla si příslušná parlamentní komise povolat Nejvyššího státního zástupce, a trvat na tom, aby jí předložil důvody, proč jménem státu veřejně pomlouvá bezúhonné občany a některé poslance. Pouze Nejvyšší státní zástupce má mít pravomoc obrátit se na sněmovnu, když se poslanec dopustí trestného činu. Je třeba přikázat státním zástupcům, aby každý spor předkládali soudu. Státní zástupci by měli být podřízení ministru vnitra. To je třetí systémová chyba justice.

Vzhledem k tomu, že principy demokratického státu a Ústava tyto chyby nepřipouští, bude jednoduché učinit z republiky právní stát. Stačí přikázat soudcům, jak je třeba chápat články Ústavy.

Navrhuji Sbírku zákonů upřesnit a nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mohlo vypadat následovně:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

1. Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.