Místo toho budou směřovat na podporu investic, o jejichž efektivitě i přínosu pro občany i stát je možno značně pochybovat. Zavede se navíc uhlíková daň, která v konečném důsledku postihne zejména domácnosti, podnikatele a malé firmy.

„Geniální" plán vymyslela tři česká ministerstva: dohodly se, že český stát využije naplno výjimku rozdat část emisních povolenek zdarma v období 2013-2020 a současně naplno nevyužije výjimku z placení uhlíkové daně. Od 1. ledna 2013 se tak zvýší uhlíková daň na uhlí.
Co to znamená? Především to, že největší domácí energetické firmy ušetří zhruba 47,5 miliardy korun, které by jinak musely věnovat na nákup emisních povolenek. Například největší příjemce povolenek v Česku, elektrárenská společnost ČEZ, tak může zdarma získat zhruba 80 milionů kusů povolenek, což při dnešních cenách povolenek činí zhruba 26,6 miliardy korun. Miliardy korun ušetří i další velké energetické společnosti jako těžební společnost Sokolovská uhelná nebo ocelárny ArcelorMittal Ostrava. 

Uhlíková daň z uhlí by měla od roku 2013 posílit rozpočtové příjmy ročně o 5-7 miliard korun, to ovšem zaplatí převážně podnikatelé a všechny domácnosti, na které se daň za znečišťování prostředí vztahuje. Pro elektrárny, teplárny a další velké znečišťovatele zůstane v platnosti systém emisních povolenek. O konkrétní výši uhlíkové daně vláda rozhodne do konce roku.

Systém obchodování s povolenkami pokrývá asi polovinu všech emisí Evropské unie, přičemž v odvětvích pokrytých EU-ETS by mělo dojít k 21 % snížení emisí v roce 2020 oproti roku 2005, zatímco ve všech ostatních sektorech se emise sníží jen o 10 %.

Dosud dostávaly všechny podniky (průmysl a energetika) emisní povolenky bezplatně na základě historických emisí, v druhém obchodovacím období 2008-2012 to je za ČR celkem 85,4 mil. povolenek ročně. V roce 2013 bude celkové množství povolenek pro ČR cca 82 mil. a bude postupně klesat na 77 mil. Za celé třetí obchodovací období, v roce 2020, to tedy je přibližně 640 mil. povolenek, z nichž se průmyslu (teplárny, ocelárny, sklárny, atd.) přidělí zdarma cca 250 mil. (39 %) podle předem stanovených harmonizovaných pravidel, povolenky nerozdělené zdarma stát prodá v aukcích (cca 280 mil.).

Vláda dále rozhodla i o využití výjimky pro přidělení určité části povolenek bezplatně i elektrárnám a teplárnám na výrobu elektřiny, a to max. 108 mil. (17 %), pod podmínkou, že jejich hodnota bude proinvestována do ekologizace těchto výrob a čistých technologií. O těchto investicích však neexistují dostačující informace ani záruky, či kontrola jejich skutečného provedení. V rámci tohoto programu (Národní plán investic NPI) má být proinvestováno do roku 2020 celkem 138 mld. Kč, což by mělo snížit emise CO2 až o 12 tun a zvýšit zaměstnanost. Přitom ale všechny evropské státy (vyjma tedy Polska a nyní i ČR) budou všechny přidělené povolenky povinně dražit!  

Platí, že čím více povolenek stát přidělí zdarma, tím nižší jsou jeho výnosy z dražeb povolenek, což v tomto případě činí pro náš stát ztrátu příjmů až 50 miliard korun! Minimálně polovina všech výnosů z dražeb povolenek musí být dále použita na snižování emisí a související programy, např. zateplování, podpora inovací v průmyslu, podpora alternativní dopravy či protipovodňová opatření, druhou polovinu, tedy cca 24 miliard korun, může stát použít na libovolný účel (např. na podporu školství, zdravotnictví, dopravy apod.). Emisní povolenky rozdané bohužel takto zdarma by dle výpočtů mohly například pomoci zateplit všechny domy ve třech krajích republiky. Místo toho budou směřovat na podporu investic, o jejichž efektivitě i přínosu pro občany i stát je možno značně pochybovat. 

Například skutečná cena za odstranění jedné tuny CO2, tzv. greening, se u těchto investic pohybuje v rozpětí od 300 Kč po neuvěřitelných 6 milionů Kč. Celková hodnota investic s greeningem vyšším než 25 000 Kč činí cca 33,3 miliardy Kč. Je minimálně sporné, zda ještě lze považovat tyto investice za nákladově efektivní. Minimálně 9 velkých investic v celkové hodnotě 51 516 400 000 Kč je totiž časově nezpůsobilých (cca 1/3 hodnoty všech investic). Z hlediska státu je tedy zcela neekonomické tyto investice podporovat. Investicemi, které by zřejmě byly realizovány i bez přidělení bezplatných povolenek, jsou nejen všechny tyto časově nezpůsobilé investice, ale např. i investice do Elektrárny Mělník ve výši až 17 miliard atd. 

Zavedení uhlíkové daně v rámci novelizované evropské směrnice o zdanění energií a paliv podle vlády má údajně přispět k vyššímu využití systémů centrálního zásobování teplem (CZT) a plynofikace. Jak tomu bude ale ve skutečnosti? Největší nevýhodou uhlíkové daně je skutečnost, že nezaručuje žádný strop na vypouštěné emise. Navíc v době, kdy se celá Evropa snaží přecházet na moderní a ekologicky šetrné zdroje energie a tepla, v ČR stále stoupá prodej briket, koksu a uhlí pro domácnosti. Lidé opět začínají více topit v kamnech, protože na elektrické přímotopy, plynové kotle nebo tepelná čerpadla či solární kolektory prostě nemají peníze. Problém přiznává i Ministerstvo životního prostředí, podle něhož je současný nepříznivý trend mimo jiné způsoben i „zdražováním ostatních médií a ekonomickou krizí domácností". Uhlí si kupují hlavně starší lidé a důchodci. Do kamen jde dát v podstatě ale úplně všechno, a dokud lidé nebudou mít peníze na kvalitní uhlí nebo plynový kotel, budou klidně spalovat PET láhve i staré hadry. Situace je velmi špatná zejména v Moravskoslezském kraji a na severu Čech. Obyvatelé příhraničních regionů totiž nedostatek peněz kromě jiného řeší dovozem levného uhlí z Polska, které je také méně kvalitní, míň hřeje a při jeho spalování vzniká víc škodlivých látek.

Desítky tisíc domácností chrlících do ovzduší špinavý kouř způsobují znečištění, jež je v mnoha ohledech horší než průmyslové a dopravní exhalace. Do vzduchu každý rok jen z domácností vylétne asi 13 000 tun nebezpečných prachových mikročástic, jež způsobují vážné zdravotní problémy. Imisní limity pro prachové částice platné ve všech státech EU jsou v České republice pravidelně překračovány, a to nejen lokálně, nýbrž také plošně.

Domácnosti, které nyní topí uhlím, budou tak zřejmě v budoucnu muset počítat s vyššími náklady - nejen kvůli zavedení této uhlíkové daně, ale také v rámci nového zákona o ochraně ovzduší.

Norma bude totiž přísněji posuzovat znečišťovatele ovzduší a bude se týkat i malých zdrojů, tedy například kotlů v domácnostech. Jejich výrobci totiž budou muset pouštět na trh jen takové kotle, které výrazně sníží emise, ale budou dražší. Zákon také zakáže spalování nekvalitních paliv, takže domácnosti si budou muset pořizovat kvalitnější dražší uhlí nebo drahý plyn.
 

Daň z CO2, čili uhlíková daň, zdaňuje energetické produkty (paliva), které jsou použity pro výrobu elektřiny a v členských státech EU by měla začít platit od 1. ledna 2013, s přechodným obdobím do 1. ledna 2021 se zřejmě v ČR nepočítá. Energetický produkt se má nově danit podle množství emisí CO2 (tzv. uhlíková nebo emisní složka), které se uvolňují při spalování, a podle množství energie obsažené v daném palivu (tzv. energetická složka). Návrh minimálních sazeb je u uhlíkové složky 20 Eur/tuna emisí CO2, u energetické složky 0,15 Eur/GJ. Podle některých názorů by kvůli ní mohlo dojít i ke zdražení elektřiny. Tato daň by měla totiž výrobce elektřiny motivovat k modernizaci technologií výroby a snižování znečišťování. Způsob implementace této daně do konečných cen elektřiny není sice zatím jasný, ale nepochybně se bude jednat o celkovém navýšení konečné ceny. Nyní se platí pouze čistě energetická daň bez uhlíkové složky ve výši cca 28,30 Kč/MWh.

Když to shrneme, tak ve výsledku dojde k souběhu několika negativních vlivů, které maximálně negativně finančně dopadnou právě jenom na domácnosti a občany: důsledkem uhlíkové daně a tlakem nové legislativy v ochraně ovzduší se zdraží ceny uhlí a kotlů, zároveň může dojít i ke zdražení elektřiny... Lidé přitom nebudou mít na toto vše dostatek peněz, navíc neexistují žádné státní dotace na podporu nákupu např. nízkoemisních kotlů na biomasu apod... čím budou tedy lidé napříště topit?

Další rána přijde kvůli neefektivnímu rozdání části emisních povolenek zdarma, kdy se stát zcela dobrovolně vzdal v příštích letech příjmu v hodnotě 50 miliard korun do státní pokladny!

Zde tedy začíná vznikat ohromná nesouměrnost: stále chudší lidé budou muset platit za znečišťování stále více a více, kdežto velké bohaté průmyslové a energetické podniky se díky emisním povolenkám zdarma budou mít naopak lépe a budou ještě více bohatnout, s nejasným a nekontrolovatelným cílem své ekologizace...

S tím vším úzce souvisí fakt, že významnou úlohu ve zdrojích energie hrají dnes obnovitelné zdroje a v budoucnu budou hrát roli největší, příkladem je nyní Německo se svými ambiciozními cíli rozvoje nízkouhlíkové čisté zelené ekonomiky a postupného odklonu od jádra, ale to platí ostatně o všech vyspělejších státech EU. U nás ovšem vláda naopak další rozvoj obnovitelných zdrojů doslova dusí a brzdí... a vrací nás opět o desítky let zpět do fosilní zastaralé špinavé a drahé ekonomiky.

Vláda svou šanci na podporu obnovitelných zdrojů v podstatě pohřbila, protože její nově navrhovaný zákon o podporovaných zdrojích energie velmi zásadně ohrožuje jak současný provoz, tak další rozvoj obnovitelných zdrojů energie u nás. Jednak se snaží o příliš značnou regulaci tohoto odvětví, a následkem vzniklé nejistoty u podnikatelů dojde ke zpomalení až zastavení rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Dále vláda upřednostňuje pouze finančně silné energetické podniky na úkor malých výrobců. Celkově navrhovaná legislativa (zákon i Národní akční plán pro OZE do roku 2020) zejména omezuje a zastropovává rozvoj obnovitelných zdrojů energie (vedle povinnosti autorizace zdroje nad 1 MW ze strany MPO podmiňuje podporu nepřekročením limitu instalovaného výkonu daného typu obnovitelného zdroje v NAP, který však může být vládou kdykoli změněn), povede k nedostatku a zdražování biomasy pro domácnosti, podporuje netransparentní vykazování nevytříděné biosložky komunálního odpadu při spalování ve spalovnách jako obnovitelného zdroje energie a rezignuje na podporu výroby tepla z obnovitelných zdrojů.

Vláda tedy nejde cestou k možnému maximálnímu využití potenciálu obnovitelných zdrojů, nýbrž k větší energetické závislosti na dovozu energetických surovin. Navíc nutí občany, aby byli dál závislí na velkých energetických koncernech se všemi negativními důsledky.

Zdroje:

http://aa.ecn.cz/img_upload/98a9a0fe3779d35f22dc8d93fe87df89/povolenky_infosheet_0709.pdf

http://www.ecomonitor.cz/txt_tzpr_full.stm?x=2310763

Poznámky:

Povolenky dávají energetickým firmám a dalším velkým producentům emisí právo vypouštět do atmosféry průmyslové plyny. Jedna povolenka se rovná tuně emisí. Průměrná cena jedné povolenky v letech 2013 až 2020 by měla být zhruba 18,40 eura (asi 450 korun).

Z analýz Ministerstva životního prostředí vyplývá, že by Česká republika mohla z aukcí povolenek získat necelých 140 mld. Kč (při uvažované ceně 20 EUR za jednu povolenku). Z toho by pak polovina - tedy přibližně 70 mld. - měla směřovat na projekty zaměřené na snižování emisí skleníkových plynů a obecně ochranu životního prostředí.

Svazy měst, bytových družstev, zaměstnavatelé, odbory i Hnutí Duha vyzvali vládu, aby co největší část peněz investovala do zateplování budov, výměny oken či vybavení domů kotli na biomasu - při ekonomické životnosti 25 let a se započtením nově postavených efektivních budov by čistý zisk činil 223 miliard korun. Nový masivní projekt „energetické renovace budov" by měl být podstatně větší projekt, než byl první program Zelená úsporám, financovaný jiným typem povolenek - takzvanými kjótskými kredity, které stát získal díky kjótskému protokolu a mohl je prodávat dalším zemím i institucím. Zastánci projektu navíc vidí velkou šanci v tom, že povzbudí tuzemský průmysl a stavebnictví. Navíc dle výpočtů by díky tomu české domácnosti mohly ušetřit tisíce korun za vytápění, v souhrnu pak miliardy korun.

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.