Patnáctiletý Čech má před sebou v průměru 36,3 roku pracovního života. Pracovní život je doba, po kterou bude aktivní na trhu práce – tedy bude buď zaměstnaný, nebo nezaměstnaný (čili bude si aktivně zaměstnání hledat). Nepočítají se tedy léta studia, léta penze a také případně doba, po kterou z trhu práce zcela „vypadne“, tj. léta, kdy není oficiálně zaměstnán, přičemž se zároveň neregistruje na úřadě práce jakožto nezaměstnaný.

Zmíněný údaj 36,3 roku platí pro loňský rok, kdy poprvé od roku 2006 překročila průměrná délka pracovního života v Česku průměrnou délku pracovního života v celé EU. V EU jako celku měl loni patnáctiletý člověk před sebou v průměru 36,2 roku pracovního života (viz graf níže). Důvodem „předehnání“ EU je zejména probíhající prodlužování věku odchodu do starobního důchodu v ČR.

Letos čeští muži odchází do penze při završení věku 63 let a šesti měsíců, ženy, pokud nemají dítě, o půl roku dříve. Pokud dítě mají, tak dříve – například matka tří dětí jde do důchodu v 59 letech. Věk odchodu do důchodu se v ČR v současnosti každoročně prodlužuje, ale při dosažení úrovně 65 let toto prodlužování skončí. Sobotkova vláda totiž rozhodla o takzvaném zastropování věku odchodu do důchodu právě na úrovni 65 let. Současná vláda letos v září rozhodla, že tuto úroveň ponechá jako strop nadále, minimálně do roku 2024, kdy proběhne další pravidelné pětileté přehodnocení smysluplnosti úrovně zastropování. Lze předpokládat, že letos a v příštích několika letech bude průměrná délka pracovního života v ČR převyšovat úroveň platnou pro celou EU.

Těžko ale dosáhne délky pracovního života v Nizozemsku, Švédsku, nebo dokonce Švýcarsku, kde činí 40,5, resp. 41,9, resp. 42,7 roku. Nejkratší pracovní život před sebou v EU mají naopak patnáctiletí Italové, v průměru pouze 31,8 roku.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom